Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Totální digitalizace: 40 procent stávajících pracovních pozic zanikne

 -   - 

4. DÍL SÉRIE DIGI ČESKO. Trh práce zítřka bude (i) díky technologiím ve znamení vysoké flexibility. Český zaměstnavatel, zaměstnanec ani sociální systém na něco podobného nejsou připraveni. Svědčí o tom kupříkladu současný podíl flexibilních pracovních pozic na celkovém počtu, který se u nás pohybuje jen mezi 5-7 procenty. Podrobnosti diskutovali proděkan Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Pavel Hnát a ředitel personálně-poradenské společnosti Hays v Česku Ladislav Kučera. Jako tradičně nabízíme jejich základní teze průběžně doplňované o expertní (o)hlasy.

Teze 1:

Trh práce zažije pod vlivem digitalizace strukturální změnu. Odhadem nakonec zanikne kolem 40 procent pracovních míst, které dnes existují. Otázkou je, jak rychle se to stane. Odpověď se hledá velmi těžce, automatizace je totiž dnes spojena s nemalými vstupními náklady, což nahrává tezi, že revoluce v nejbližších letech nepřijde. Současně s tím je ale třeba si přiznat, že digitalizace (z)mění v podstatě vše. Příkladem je Internet věcí, jinými slovy například chytrý spotřebič, který bude řídit jak objednávku surovin, tak i svoji údržbu. Co se pak průmyslu v Česku, týče, zatím se potvrzuje, že náklady na automatizaci výroby jsou vysoké a naše nízce hodnocená pracovní síla – respektive struktura naší ekonomiky –žádný tlak na rychlou či razantní automatizaci netlačí. Platí, že jsme montovna, nikoli centrum vývoje a výzkumu. Na druhou stranu většina našich společností je vlastněna nebo vázána na západní firmy a tato vazba si zřejmě postupnou automatizaci vynutí.

Komentáře

  1. Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum - 27.10.2016

    Polemizovat lze s rychlostí změny, že k ní dochází je ale nepochybné. Prioritou hospodářské politiky by tak mělo být připravit společnost na tuto změnu. Již dnes v ekonomice chybějí profese schopné pracovat s CNC technologiemi, ačkoliv mzda těchto pracovníků je vyšší než například u pásové výroby. Přitom pokud očekáváme tektonický pohyb, měla by se výrazně posílit ta část vzdělání, která připraví pracovní sílu na související změněnou strukturu trhu práce.

  2. Tomáš Kozelský, Česká spořitelna - 28.10.2016

    Česko? To je (ne)jen montovna. O Česku se často mluví jako o montovně Evropy. Osobně toto spojení nemám rád, protože se tak zapomíná na řadu firem a výrobků s vysokou přidanou hodnotou, které produkujeme. Je přitom třeba vyzdvihovat právě tyto podniky, protože už nejde o to se jen podbízet, ale umět se i prodat. A český průmysl, potažmo Česko, má co nabídnout. Ekonomika a důvěra v ní roste a míra nezaměstnanosti patří k nejnižší v EU, což bylo ještě donedávna doménou našich soused, Rakouska a Německa. Dále se můžeme chlubit vzdělanou pracovní silou (při stále nízkých nákladech práce), vysokým podílem high-tech exportů (8. nejvyšší v roce 2015 v EU) a také devátým místem na světě v žebříčku ekonomické komplexity ECI. Navíc, Česko je malá otevřená ekonomika navázaná na Německo, kde byl pojem Průmysl 4.0 (a s tím spojená automatizace a digitalizace) v roce 2011 představen. Proto je také orientace tímto směrem nutná, neboť je lepší být u toho, když se nové trendy vytváří.

Teze 2:

Pracovní místa zítřka – a vnímání práce jako takové – se napříště bude lišit. Lidé v Česku jsou zvyklí být dlouho na jednom pracovním místě, s velkými sociálními jistotami. Digitalizace přitom s sebou ponese trendy jako job-sharing, krátké úvazky – a možná, že to nebudou ani úvazky, ale krátkodobé zakázky – a na něco podobného není český trh práce ani sociální system připraven (bohužel). U nás totiž převládá a je hojně podporován tradiční zaměstnanecký poměr. Flexibilní zaměstnávání má docela negativní konotaci a vyspělým ekonomikám se tak v této kategorii nemůžeme rovnat: V Česku se podíl osob pracujících na částečné úvazky pohybuje mezi pěti a sedmi procenty; v Německu jde přitom o 25 procent všech pracujících a v Nizozemsku dokonce zhruba 50 procent. Jinými slovy, jsme rigidní a neflexibilní, což koresponduje s tím, že se ani nechceme moc stěhovat za prací a tak dále. Požadujeme prostě jasné a konkrétní zabezpečení naší budoucnosti, což si s nastoleným trendem moc netyká.

Komentáře

  1. Filip Přibáň, AKCENTA CZ - 27.10.2016

    To, jak důležitá je flexibilita trhu práce, jasně vidíme v Evropě od začátku 21. století. Země (především jižní) Evropy, které kvůli vyšším sociálním jistotám zaměstnanců snižovaly flexibilitu trhu práce, se propracovaly k vysoké nezaměstnanosti. Horší možnosti propouštění zaměstnanců, či úprav jejich úvazků totiž vedly k neochotě firem je vůbec najímat. Nezaměstnaní (především mladí bez zkušeností) tak těžko hledali uplatnění. Oproti tomu třeba Německo díky zvýšení flexibility trhu práce zažilo růst. Zároveň poklesla také strukturální, dlouhodobá nezaměstnanost a vzrostlo uplatnění lidí, kteří před tím měli problém sehnat práci. Tyto změny navíc nejenže umožnily zaměstnavatelům najít nejlepšího zaměstnance, ale zároveň umožnily zaměstnancům změnit působiště, pokud se stávajícím nebyli spokojení. Flexibilní pracovní trh tak sice snižuje sociální jistoty, ale v dlouhodobém horizontu vede k poklesu nezaměstnanosti, vyšší efektivitě a díky tomu i ekonomické prosperitě.

  2. Tomáš Kozelský, Česká spořitelna - 28.10.2016

    Kreativní destrukce 4.0 aneb Zlaté (české) ručičky se o práci bát nemusí. Digitalizace a digitální technologie se stávají běžnou součástí našich životů. Postupně se stírají hranice mezi digitálním a fyzickým světem – například v průmyslu už dnes dochází k propojování procesů u zboží, skladování, výroby, distribuce a to do jednoho velkého informačního toku. Tyto změny se projevují v zefektivnění a zrychlení výroby; není to už jen cesta hromadné produkce, ale i vysoké individualizace konečného výrobku. Toto všechno bude mít – a už má vliv – na pracovní sílu. Často se mluví o ztrátě nebo nahrazování pracovních míst automatizací a roboty. Je dobré si však uvědomit, že vedle ztráty některých manuálních profesí budou vznikat i nové pozice s jinou pracovní náplní.

Teze 3:

Navzdory všem výzvám je probíhající technologická revoluce v součtu pozitivní. Postupně mizí hranice, mizí různé bariéry a omezení. Takřka každý má dnes v kapse supervýkonný počítač – před deseti lety bychom něčemu podobnému nevěřili – což otevírá obrovské možnosti související s přístupem k informacím; můžeme být efektivnější. Společně s tím vzniká virtuální pracovní prostředí (nebo taková možnost), které bude nabízet lidem možnost daleko lepšího vyvážení práce a života mimo práci. Nebude nutné být v práci od osmi do pěti, nebude nutné to tam odsedět; bude možné pracovat z různých koutů světa, odkud bude možné se propojit s kýmkoli, pokud to bude potřeba. Stručně, díky technologiím nebudeme muset trávit tolik času v práci, naše fyzické i mentální zdraví by se díky tomu mělo zlepšit a to všechno díky tomu, že mizí fyzické hranice a omezení, což má mimo jiné pozitivní vliv na efektivitu. Něco podobného přitom nepochybně platí nejen o zemích na západ o nás, ale i o Česku.

Komentáře

  1. Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum - 27.10.2016

    Lesk a bída digitalizace (trhu práce). Opakovaně se ukazuje, že si lidé v důsledku konektivity nedokáží odpočinout. Práce se stává všudepřítomná. Dnes se proto již kupříkladu některé firmy v Japonsku snaží motivovat své zaměstnance, aby po ukončení pracovní doby nebo na dovolené vypínali své telefony. Cílem je, aby si v nepracovní době především odpočinuli. V některých krizích a některých oblastech tak přestává být 24 hodin on-line “trendy.”

Celý rozhovor Pavla Hnáta s ředitelem personálně-poradenské společnosti Hays v Česku Ladislavem Kučerou si můžete poslechnout ZDE.


Předchozí díly série Digi Česko:

Digitální koordinátor Prouza: Google se státem komunikuje dobře, Seznam s tím má problém

Digitalizace Česka? Sedmatřicet státních strategií a skutek utek …

Tahle země není pro starý (řemeslníky)


Diskuze očima Pavla Hnáta

Komentáře k tématu vlivu digitalizace na pracovní trhy vcelku logicky směřují dvěma hlavními směry. Ten první jasně poukazuje na to, že pro v zásadě vyčerpané sociálně-ekonomické modely Evropy je digitální revoluce jen další z výzev, kterým by měly efektivně čelit.

Proměny, které digitalizace přeregulovaným trhům práce přináší, jsou jen pokračováním jejich strukturálních obtíží. Bez ohledu na digitální revoluci by evropský trh práce musel čelit rostoucí strukturální nezaměstnanosti, dlouhodobé nezaměstnanosti nebo nezaměstnanosti vybraných skupin obyvatel.

Digitalizace tyto jevy jen zesiluje, a ačkoliv přináší i výzvy nové, nabízí také určitá řešení. Digitalizace tlačí Evropu k návratu k podnikatelství a inovacím, modernizuje její ekonomickou strukturu a potenciálně čelí její regulaci na trhu práce vznikem nových, těžko regulovatelných pracovních příležitostí.

Druhý směr se týká rychlosti, s jakou digitalizace pracovní trhy promění. Nikdo nepochybuje o tom, že ke změnám dojde, ale různé komentáře se liší v hodnocení naléhavosti a nevyhnutelnosti některých reakcí. Zde si myslím, že globalizace zatím vždy postupovala rychleji, než jsme předpokládali a než jsme spoléhali.

Reformy, a to skutečných strukturálních reforem, není možné více odkládat. A to i proto, že na skutečnou změnu pojetí trhu práce či vzdělávání nepostačí jeden nebo dva politické cykly. Takové změny vyžadují skutečnou a promyšlenou strategii.

Navíc také podporu veřejnosti, což může být v dnešní Evropě ten největší problém. Ne nadarmo se v nedávné esejistické soutěži EU ptala svých občanů, jak prosadit reformy evropského trhu, které budou udržitelní a pro veřejnost přijatelné. Nabízená odměna věru odpovídala obtížnosti položené otázky.

Jako v jiných odvětvích, představuje i na trhu práce digitalizace nové příležitosti. Proměny trhu práce budou zásadní, ale nová místa a příležitosti nahradí ta stará. Jen se musíme přestat bát změn a přijímat globalizovanou realitu jako příležitost k posílení našich hodnot a specifik.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (17)
  1. dalnobojcik napsal - dne 27.10.2016

    a kdo by se chtel stehovat porad kdyz bere almuznu???Kolikrat chcete porad zacinat od kaku???Az budou u nas lide brat adekfatni plat ke svym vykonum tak se I budou stehovat ale jak dostavaj kaku tak se jim nechce.

  2. Richter napsal - dne 27.10.2016

    Nějak tomu stále nemohu věřit.

    Asi si budeme muset ohraničit, kde automatizace, digitalizací proběhne a kde to nebude principiálně možné. No, a tou hranicí je hmota a její posouvání. Zcela určitě bude cihla v jejím návrhu digitalizována a zdokonalována, leč její výrobní proces se digitalizací a tím i její pracností a potřeba posouvat hmotu nezmění.
    Určitě přijede auto k nakládce ve správně nastaven digitální čas a stejným procesem i odjede. Havárie na cestě digitalizaci tak, nějak naruší, a jistě správný digitální algoritmus najde nová správná dopravní řešení, předá data na stavbu a správně digitalizovaně přistavený vykladač bude pro jistou dobu digitálně vykládat nově nastavená data, do doby fyzické přítomnosti cihel.
    Mezi tím digitálně rozpohybované ruce dělníka na stavbě budou tyto digitální cihly digitálně klást do stěny.

    No nevím zdali to půjde tak dobře jak si naší vedoucí vědátoři ve svých představách představují.
    Vsadil bych spíš na to, že jednou ten dělník ze stavby přijde a tomu vědátorovi rozbije za jeho troufalosti nedigitální hubu.

  3. nováček napsal - dne 27.10.2016

    Co bude s těmi 40% lidí, kteří budou vyřazeni z pracovního trhu v důsledku digitalizace a automatizace? Prakticky se stanou nepotřebným odpadem k ničemu nepoužitelným, nerecyklovatelným. Budou mít nekonečné množství volného času (v rámci svého života) a nulový příjem. Takže to, co vyrobí automatické továrny, nebude pro ně dostupné, nebudou tedy ani konzumenty. Jak s nimi, s jejich fyzickou existencí, společnost naloží? Budou, po ztrátě zaměstnání fyzicky likvidováni a budou to ještě vůbec lidé? A jak to bude s „Trvale udržitelným rozvojem“, co s výrobky, které nebude mít kdo kupovat, ani kdo spotřebovávat, když postupně budou spotřebitelé ubývat?
    Jedním z impulsů vývoje od hominida k člověku jako takovému, bylo nesporně ono, mnohokrát v minulosti, hlavně komunisty citované, uspokojování potřeb (člověka). Uspokojením jedné potřeby se vždy objevila další potřeba a tak se děje dodnes a díky Bohu za to; máme tak pořád o co usilovat. Kdysi, za hluboké totality, jsem se na t.zv. Politickém školení techniků nestraníků (bylo to povinné a po pracovní době) zeptal lektora, co budeme dělat, až ten komunismus vybudujeme a budou uspokojeny všechny potřeby lidu, tedy pracujícího lidu. Lektor začal breptat cosi o tom, že to nebude hned zítra a nakonec vyklouzl z trapasu s tím, že je naší povinností zůčastnit se toho budování, že je to pro naše děti, vnuky ba i pravnuky a my že se toho nedožijeme, ale je … Druhý den jsem byl vyzván, abych na školení dal nechodil, protože tam nechodím školit se, ale uvádět lektora do rozpaků a tak narušovat školení ostatních. Dnes bych byl asi vyhozen ze zaměstnání, ale tehdy se to tak nebralo, aspoň v národním podniku, kde jsem pracoval. Ale zpátky k té totální digitalizaci : O co budou lidé usilovat, až stroje budou samy vyrábět, seřizovat, mazat a opravovat se. Čím se budou lidé potom zabývat, aby neumřeli nudou?

    • pavel napsal - dne 27.10.2016

      knihy, divadlo, hospody ..

      • nováček napsal - dne 27.10.2016

        Zapomněl jste ještě, že lze celý den, v sedě i ve stoje, dělat brnkáním prsty přes dolní ret blm,blm,blm,bl., případně i brm, brm, brm, br.. A každý si to může natrenovat už teď.

  4. petrph napsal - dne 27.10.2016

    To je zkrátka ta potíž. Protože v titulku se správně píše ” 40 procent stávajících pracovních pozic zanikne”. A pak se náhle v textu píše cosi o jakési flexibilitě. Jenomže ono je nutné spíše si uvědomit, že žádná “flexibilní” další práce pro těch 40 procent nebude. A to z toho jednoduchého důvodu, že právě automatizace, včetně digitalizace vede k ´velké úspoře pracovních míst. A ti lidé už nikde -tolik- potřeba nebudou, protože ta automatizace a digitalizace se buduje všude..
    Jistě, v USA to před tři čtvrtě stoletím vyřešili tak, že většině těchto už nepotřebných lidí umožnili přejít do sektoru služeb. Což zase u nás tak moc nepadá v úvahu, to zase z důvodu nizkých platů. Za ty si zase většina lidí, krom toho že si zaplatí živobytí tak moc služeb objednávat a kupovat ještě navíc nebudou, aby to uživilo 40 procent pracovních sil.
    Ostatně , když už tedy mluvíme o té nádherné “flexibilní práci”, to co se píše je eufemismus. Žádné, !..lepší vyvážení práce a života mimo práci, žádné “nebude nutné být v práci od osmi do pěti, žáné “nebudeme muset trávit tolik času v práci, naše fyzické i mentální zdraví by se díky tomu mělo zlepšit “.. protože bohužel firmy si pod pojmem flexibilní práce – když už jí zaměstnancům milostivě povolí, představují něco jiného, aby zaněstnanci pro firmu takto z domova pracovali 24 hodin denně, 7 dní v týdnů. A aby taky neseděli doma (nebo někde rajzovali po světě) ale obíhali a vyřízovali ve svém volnu práci se zákazníky…

  5. Masák napsal - dne 27.10.2016

    Ne tak v ČR.Pokud bude u moci ČSSD bude úředníků neustále přibývat.Za poslední 3 roky 24 000, v příštím roce se chystá nárust o dalších 7 5OO.
    A to prosím v 21. století, kdy i noviny a knihy zaniknou a budou v elektronické podobě.

    • nováček napsal - dne 27.10.2016

      Úředníci to nevytrhnou. Když nebude 40% lidí zaměstnáno, nebudou pobírat mzdu (ani plat), nebudou odvádět daň z příjmu, ani zdravotní pojistné, odvody na důchody se sníží o jejich podíl, nebudou-li mít příjem, nebudou mít za co kupovat zboží, nebudou-li kupovat zboží, nebude je třeba ani vyrábět, a tak dále a podobně.A ani ty úředníky nebude asi z čeho platit.

  6. ijohny napsal - dne 27.10.2016

    1. Automatizace, Industrie 4.0 bude, určitě ne do 5 let ale bude. Otázka v jaké míře.

    2. Pracovní místa zanikat budou, již zanikají. Nebude to ze dne na den a bude to mít charakter omezených úvazků, IČO (už dnes), job-sharing, kontrakty na omezenou dobu atd, stačí se podívat na západní země (USA, UK, atd.) jaký je vývoj procenta zaměstnanců s neomzeným kontraktem vůči celkové disponibilní pracovní síle. Tady není o čem.

    3. Makroekonomické dopady budou pozvolné, záleží na míře krize, která se již očekává, jak dlouhá bude atd. Výpadek interní poptávky v jednotlivých zemích, jednoznačně, tlak na sociální systémy, jednoznačně, zdravotnictví, školství pod dvojím tlakem (zvyšující se náklady na investice a obsluhu, tlak na mandatorní výdaje). Trend bude privatizace těchto služeb aby koupěschopná poptávka byla nasycena, u nižších příjmových skupin – propad v dostupnosti a kvalitě.

    4. To, že stát bude v budoucnosti největším zaměstnavatelem lidí, kteří budou pracovat na 100% je jisté, a v zásadě to bude sloužit jako stabilizátor trendů popsaných v článku. Už teď je průměrná mzda ve státní 26.287 Kč v celé ekonomice 26.480 Kč, rozdíl se snižuje každým kvartálem.
    5.Dalším zdrojem boje s nezaměstnaností jsou vysoké školy, v nich je skrytá nezaměstnanost. Politika školství je v zásadě na přechodnou dobu mít na vysokých školách zaparkované mladé lidi, pro které není práce. V roce 1989 u nás bylo 23 veřejných vysokých škol a na nich 69 fakult. V roce školním roce 71 škol a 150 fakult. Bohužel, je to jedno z přechodných řešení. Před pětadvaceti lety u nás mělo status vysokoškláka 113 tisíc lidí, v 2013 školním roce už 368 tisíc, počet obyvatel stabilní, a k tomu si přičtěte změnu v sociodemografické struktuře obyvatelstva dle věku. V zásadě je na vysokých školách skryto 2-3% nezaměstnanosti. Ale bohužel je to nutné, když už stát má hradit z dávek nebo zaplatit školu, radši tu školu. Problém s tímto trendem byl zjevný v západní částí EU mnohem dříve, proto vlády podporovali školství.

    6. Poptávka se přesouvá na východ, na západě bude klesat, proto krize. Hlavním důvodem poklesu budoucí interní poptávky jsou i trendy uvedené v článku + globalizace (resp.přesun odvětví na práci nebo vyžadující rutinní práci do zahraničí, opět východní “rozvojovky”, které jsou již před námi).
    Ale je tady paradox, stačí se podívat jaké procento nezaměstnanosti mezi lidmi do 30 let je v Africe, šílená čísla. Rozvojovky, bohužel bez budoucnosti, proto imigrace do EU, oni tam opravdu nemají žádnou budoucnost, stačí se podívat co udělala cena ropy v Nigérii.
    Moc to imigrantům nepomůže, v delším horizontu, krátkodobě ano, protože tady rozšíří naše vlastní nižší sociální vrstvy.

    7. Jednoduché řešení neexistuje, jednoho napadá silný protekcionizmus vůči importu ze zemí mimo EU nebo OECD nebo jiný klub, ale to si nadnárodní korporáty pohlídají. No časem začnou být mezi nadnárodními korporacemi asijské firmy, pak nastane období částečného protekcionizmu, nicméně vynuceného politickým tlakem nezaměstnané veřejnosti. Ale šanci na úspěch to moc nemá, protože kapitál je odváděn do režimů, které umožňují flexibilitu, nejde ani tak o daně, jde primárně o možnost stáhnout kapitál okamžitě. Takže vlády budou pod dvojím tlakem, zevnitř – obyvatelstvo, zvnějšku – korporace, kapitál.

    Hlavní problém je, je nás na planetě mnoho, nikoliv z pohledu jídla, energie atd., primárně z pohledu budoucí dostupné práce, tedy pokud tam má fungovat nějaké přirozené a fair rozdělení po planete.

    Bohužel, vyspělé země, které naráželi na nasycenou poptávku vyváželi tržby, ale i výrobu do méně rozvinutých regionů. Přechodně to pomohlo udržet ekonomickou a životní úroveň ve vyspělých zemích, teď se to vyčerpává. To na čem Evropa, případně Sev. Amerika pracovala přes 150 let v rámci průmyslových revolucí a jiné, tak jsme ten dostupný blahobyt (tedy spíše potenciál) vyvezli během 20-30 let ven, včetně vzdělání, výroby, spotřeby, všeho.

    8. Do budoucnosti odhaduji, že bude zaveden basic income, což jsou dávky. Budou se odpouštět soukromé dluhy vybraným slabým sociálním vrstvám (stát zatáhne). Recept neortodoxních ekonomů je začít zadlužovat stát, pokud to jde, více… jeden z důvodů je, že privátní dluh bude klesat. Tady odkážu na prof. Steva Keena, ten to vysvětluje poměrně jasně na konkrétních příkladech.

    Je toho mnohem a mnohem víc co se děje, myslel jsem si, že to bude trvat 20 let, ale bude to tady mnohem dříve, tedy když jsem čuměl na čísla a analýzy ekonomů a sociologů.

    Budoucí blahobyt se bude týkat několika desítek procent obyvatel na východě, západ míří pomalu a jistě do kopru. Paradox bude, když se to politicky otočí zpětně, tj. jednou k nám zavítá komunismus a na východě bude v té době jaká taká kapitalistická demokracie.

    • petrph napsal - dne 28.10.2016

      Ano, popsal jste to poměrně správně. Ono je nutné si třeba uvědomit v tom bodě 2) že zmíněná “flexibilita” ve formě omezených úvazků, IČO (už dnes), job-sharing, kontrakty na omezenou dobu není řešením této situace, ale jejím projevem. Žádné nové pracovní příležitosti tím nevznikají, pouze umožnují “flexibilně” stlačit potřebu pracovních sil na ještě nižší množství. Není skuteně “nutné” platit zaměstnance na celou pracovní dobu, když ho lze po vyhazovu přijmout a zaplatit “flexibilně” jenom na dvě hodiny, za které musí udělat /nebo dodělat doma) stejné penzum práce 🙂
      Že k tomu nedochází masově, je způsobeno spíše tím, že z organizačních důvodů je takové kouskování (a stachanovština) pro řadu prací nevhodné. Dokonce i v obchodě musí prodavačka odstát (odsedět) celý den,protože celý den chodí zákaznící. Sen že by jí mohl pan manager najmout jen na dvě hodiny denně – a jen v těch dvou hodinách tam chodili /asi nasmluvení) zákazníci je zatím neuskutečnitelný, i když se o něj opakovaně snaží s takzvaně moderními metodami obchodnických šíbrů nejhoršího charakteru..

    • Oskar (hanák z Hané) napsal - dne 30.10.2016

      Celé to povídání neřeší jednu věc a to, že bez práce, nebudou mzdy, bez mezd poptávka, bez poptávky výroba a produkty služeb (dluhy to na dlouho nevyřeší), bez mezd a výroby daně, bez daní dávky.

    • nováček napsal - dne 31.10.2016

      “Recept neortodoxních ekonomů je začít zadlužovat stát, pokud to jde, více… jeden z důvodů je, že privátní dluh bude klesat. Tady odkážu na prof. Steva Keena, ten to vysvětluje poměrně jasně na konkrétních příkladech.” To je recept skutečně neortodoxní, ale i tady je příklad Německa po první světové válce, kdy stát tiskl a tiskl peníze, dával je do oběhu, až se šlo s batohem peněz pro krabičku zápalek a s trakařem (auta ještě nebyla tak rozšířená)peněz pro bochník chleba. Privátní dluh bude moct klesat i proto, že nebude půjčováno, když nikdo nebude mít z čeho dluhy splácet. On platí zákon o zachování hmoty a energie, což pro nás znamená, že ničeho nepřibývá, ani neubývá,jen se to mění z jednoho v druhé a při troše štěstí i zpět. Můžeme tisknout peníze až nám dojde papír a pak z nich zase papír vyrábět, můžeme psát do kolonek statistik čím dál větší čísla (číselná řada je, z pohledu praxe, nekonečná), ale pořád bude plati, že z lejna bič neupleteš a když, tak s ním nezapráskáš!