Nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po nebude omilostněn a propuštěn z vězení. Ohledy na jeho těžkou nemoc čínské úřady neberou. I česká média sice psala o jeho podmínečném propuštění, to se ale ve skutečnosti nekoná.

Liou byl jen převezen do nemocnice, kde je stále pod přísnou kontrolou policie. Lidskoprávní organizace a zástupci některých západních zemí marně žádají Peking o Liouvo opravdové propuštění.

Policisté před pokojem

Čínské ministerstvo zahraničí požadavky odsoudilo a označilo za vměšování se do ryze čínských záležitostí.

Liou Siao-po se stal symbolem toho, kam kráčí Čína, píše deník Guardian v reakci na utrpení, které disident prožil.

Po více jak měsíci od zjištění jeho choroby Peking oznámil, že známý čínský politický vězeň byl podmínečně propuštěn na svobodu. Ne, že by mu byl zkrácen jedenáctiletý trest; pokud přežije, vrátí se do vězení. Částečnou svobodu má jen proto, že se nachází v terminálním stádiu rakoviny jater:

“Jeho stav je opravdu vážný,” uvedl jeden z právníků rodiny Lioua, Šang Pao-ťün.

Liou byl převezen 23. května do nemocnice v Šen-jangu na severovýchodu země. V zařízení, kde je stále hlídán, nemá volbu výběru lékařů, ani možnost převozu domů. Ani v posledních týdnech, možná měsících života tak není svobodný:

„Policisté stále hlídají před jeho pokojem. S výjimkou několika příbuzných k němu nemá nikdo jiný přístup,“ řekl Mo Šao-pching. 

Liou byl zatčen a odsouzen v roce 2009 k jedenácti letům vězení za podvracení státní moci. Toho se měl dopustit spoluautorstvím Charty 08.

Dokument požadoval po čínské vládě, aby dodržovala své vlastní zákony.  Chartu 08 podepsalo přes 350 čínských intelektuálů. Lioua k jeho sepsání inspirovala československá Charta 77.

V domácím vězení je od roku 2010 i jeho žena Liou Sia. Třináct let si za údajnou defraudaci odpykává i švagr Liou Chuej.

Počet politických vězňů v Číně přibývá. Od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga pokračuje systematické zavírání a umlčování představitelů opozice a disentu. 

„Liouův osud je smutnou připomínkou dvou věcí – útlak v Číně nezačal se Si Ťin-pchingem. Vše se za jeho vlády ale jen zhoršuje,“ píše Jerome Cohen na Twitteru.

Novináři ve vězení

V jediném týdnu v červenci v roce 2015 pochytala tajná policie v Číně na tři stovky právníků, hájících oběti úřední zvůle.

Podle materiálů organizace Reporters without borders/ Reportéři bez hranic je v Číně nejvíce vězněných novinářů a bloggerů na světě.

Osmadvacet let od krvavého potlačení demonstrací na náměstí Nebeského klidu má Čína ve svých věznicích více než sto novinářů a bloggerů, včetně zmiňovaného nositele Nobelovy ceny míru a tří novinářů, oceněných za svou práci organizací Reportéři bez hranic a francouzskou televizí TV5 Monde.

A to přesto, že ústava ČLR zaručuje, že občanům má být zajištěna svoboda projevu, a tedy i tisku. “Každý občan má také právo kritizovat představitele strany nebo odhalovat jejich přestupky. Nikdo pak nemá právo tyto informace blokovat,” říká Cédric Alviani, šéf pobočky RSF ve východní Asii.

V žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic (RSF) z letošního roku je Čína na 176. pozici ze 180 zemí. “Překonaly” ji jen v autoritářský Turkmenistán, Eritrea a Severní Korea.

Právě se Severní Koreou má Čína mnoho společného. Nejen geografickou blízkost, ale také přístup k vězněným.

Američana Otto Warmbiera propustil Pchjongjang až poté, co upadl ve vězení do komatu. Liou byl přesunut do nemocnice s rakovinou v terminálním stadiu. Oba zničilo, nalomilo věznění a nelidské zacházení.

Na obě země by měl tedy svět nahlížet stejně –  jako na nedemokratické režimy, které beztrestně zavírají a mučí své i cizí občany.