Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Český “pan Jádro”: Nový jaderný blok bychom měli spustit v roce 2035

 -   - 

513151819_c723ed8b60_z Zdroj Autor: Dan Zen via Foter.com / CC BY

Zahájení stavby nového jaderného reaktoru v Česku je blíže, než se zdá. Pokud vše půjde podle plánů, s nimiž počítá vláda i české energetická koncepce, stavět by se mělo už za devět let. V poměru k tomu, že by nový reaktor měl fungovat zhruba osmdesát let, jde o dobu zanedbatelnou. 

“Pokud chceme mít zdroj v roce 2035, musí výstavba bloku začít nejpozději v roce 2025 – 2027. A abychom mohli začít stavět v roce 2025, tak s ohledem na různá povolení a posudky výběr dodavatele musí být jasný nejpozději v roce 2020,” vypočítává v rozhovoru pro HlídacíPes.org Ján Štuller, který se v oboru jaderné energetiky pohybuje už desítky let. Letos v červnu jej vláda jmenovala do funkce zmocněnce pro jadernou energetiku.

  • Nedávno musel být po náběhu opět odstaven Temelín, kvůli svarům na potrubí měly vleklé problémy Dukovany, kde stále neběží všechny reaktory. Není to pro pověst jaderné energetiky, která má jinak v Česku stále slušnou podporu, špatná zpráva?

Pokud jde o Temelín, nejde o nic zvláštního. Ti, co sledují jadernou energetiku, vědí, že je to standardní porucha, která je u turbíny a stává se i na klasických elektrárnách. Jiná věc jsou Dukovany. To je pošramocení dobré pověsti české jaderné energetiky. Šlo o šlendrián ze strany dodavatelů a taková věc je rozhodně pro český jaderný program špatně.

Kdo bude stavět? Vybíráme…

  • Bude i ve vašem popisu vládního zmocněnce pro jádro práce zvyšovat povědomí o jaderné energetice a zvyšovat jeho popularitu? 
    stuller

    Autor: Ministerstvo průmyslu ČR
    Ján Štuller, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku

I to je součástí mé práce. Ale především je to úkol pro ČEZ, pro ministerstvo průmyslu a Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

  • Jak silné budete mít slovo při výběru strategického partnera pro dostavbu jaderných bloků?

Budu mít slovo poradní. Jsme ještě daleko od samotného výběru. Teď se budeme rozhodovat o modelu spolupráce a jsme ve fázi, kdy shromažďujeme informace a podklady, aby to rozhodnutí vycházelo z dobrých dat.

  • Informace o potenciálních dodavatelích?

Jednak o nich, ale zejména o ekonomickém a investičním modelu. Co je pro nás vhodné, výhodné, co je přijatelné pro Evropskou komisi, co bude v souladu s českou legislativou. Nejde tedy jen o dodavatele, nejprve se musí rozhodnout o modelu financování – zda to bude financovat stát, zda to bude ČEZ, nebo zda to bude seskupení několika investorů. Rozhodující slovo v tom bude mít vláda.

  • Původní tendr na Temelín, který byl zrušen, byl do značné míry v rukou společnosti ČEZ. Teď se to jeví tak, že bude mít hlavní slovo právě vláda. Proč ta změna?

Není to tak, že by vláda rovnou vybrala dodavatele. Jak jsem říkal, nejprve musí padnout rozhodnutí o modelu financování. A pokud vláda rozhodne, že tím investorem bude sám ČEZ, pak je jasné, že výběr dodavatele bude především v rukou ČEZ. Když se vláda rozhodne, že investorem bude stát, bude to jinak a trochu jinak to zase bude, pokud bude nějaké konsorcium investorů. Samozřejmě, že vláda a resorty, především ministerstva průmyslu a zahraničí budou mít tak jako tak významné slovo, protože se bude rozhodovat o partnerství na dlouhou dobu, na 80 – 90 let. A logicky do toho vstupují otázky spolehlivosti, energetické bezpečnosti, ale i schopnost dlouhodobé spolupráce s tou kterou zemí, sdílení norem a tak dále.

  • Z dosavadních vyjádření členů vlády plyne, že při pohledu na to, s jakými problémy se jaderné bloky v Evropě – ve Francii či Finsku – nyní staví, se jako nejlepší jeví dodavatele zainteresovat i na financování. Tak, aby měl sám zájem na tom, aby se stavba neprodlužovala a neprodražovala. Je tedy nejpravděpodobnější varianta vznik dodavatelsko-investorského konsorcia?

V jakékoli ze tří zmíněných variant figuruje možnost, aby potenciální dodavatel elektrárny s sebou přinesl i určité finanční prostředky, nějakou možnost výhodného úvěru. Není to ale podmínka vylučující a není stanoveno ani minimum, ani maximum toho, kolik by to mělo být. Nyní jsme v etapě, kdy jsme sami oslovili devět potenciálních firem, které dodávají typ reaktorů vhodných pro Českou republiku. Těm jsme rozeslali otázky, které se mimo jiné týkají i jejich potenciálu kapitál a investice přitáhnout.

  • Jaké byly reakce oslovených firem?

Zatím zpracovávají odpovědi. Ty ekonomicko-investiční by měly být k dispozici na konci září a ty technické na konci října.


Seznam oslovených kandidátů

  • Areva NP/Electricité de France (Francie)

  • Rosatom State Atomic Energy Corporation (Rusko)

  • Westinghouse Electric Company (USA/ Japonsko)

  • Mitsubishi Heavy Industries (Japonsko)

  • Atmea (společný projekt reaktoru Arevy a Mitsubishi Heavy Industries)

  • Korea Electric Power Corporation (Jižní Korea)

  • China General Nuclear Power Corporation (Čína)

  • State Nuclear Power Technology Company (Čína)

  • China National Nuclear Corporation (Čína)


  • Jaký by byl podle vás zcela optimální jízdní řád od tohoto oslovení zájemců po zahájení stavby?

Základní cíl a meta, k níž směřujeme, je rok 2035. To je rok, kdy se předpokládá, že se s velkou pravděpodobností odstaví první blok jaderné elektrárny Dukovany. V následujícím roce by byly odstaveny další bloky, během dvou lety tedy mínus 2000 megawatt. K tomuto roku je tedy mít k dispozici náhradní zdroj. Pokud tedy chceme mít zdroj v roce 2035, musí výstavba bloku začít nejpozději v roce 2025 – 2027. Přijde na to, zda budeme mluvit o zkušebním nebo trvalém provozu, ale v obou modech už elektrárna generuje elektrický proud. A abychom mohli začít stavět v roce 2025, tak s ohledem na různá povolení a posudky, výběr dodavatele musí být jasný nejpozději v roce 2020.

  • Dá se takto od stolu říct, co bude rozhodovat? Zda cena, technologie, nebo bezpečnostní aspekty? Nelze nevidět, že Čína a Rusko se pravidelně objevují ve zprávách BIS s poukazem například na technickou a vědeckou špionáž…

Vedle práce na modelu financování připravujeme i kritéria, jež by měla pomoct k transparentnímu výběru dodavatele. Budou tam nepochybně technická kritéria, mluvíme o generaci reaktorů III+, to je jeden faktor. Pak je tu kompatibilita s českými normami. Technicky-právně musí dodavatel vyhovovat české legislativě. Hodnotit se ale bude otázka bezpečnosti a spolehlivosti partnerství pro příští dlouhé desítky let. Jakákoli nová elektrárna má dnes garantovanou životnost nejméně 60 let a někteří dodavatelé za podmínek správného provozování garantují až 80 let. Tudíž zde musí být dlouhodobá schopnost kooperovat.

Německo sledujeme, očekáváme odpor

  • Zatím je ale mezi kritérii nejčastěji slyšet to, aby daná firma byla co nejotevřenější k českým dodavatelům a pustila je i ke svým projektům ve třetích zemích. Je to něco, k čemu byste i vy výrazně přihlížel?

Je to součástí národního akčního plánu, který říká, že výstavba nových jaderných zdrojů má v sobě mít i element podpory českého průmyslu. Ti, kteří budou ochotni více zapojit české subjekty, budou mít samozřejmě výhodu. Nicméně dnes je ještě brzy hovořit o nějakých váhách a bodování.

  • I když jste „pan Jádro“, jak se díváte na decentralizované zdroje, na rozmach obnovitelných zdrojů, jak to sledujeme v Německu?

Určitě jsem pro energetický mix. Jsme rozhodnutí, že chceme být soběstační v potřebě elektrické energie a pro to je dobré mít mix stabilních velkých zdrojů jakými jsou jaderné elektrárny, tak obnovitelných zdrojů. Český program je v tom ambiciózní. Chceme, aby v roce 2035 a později, bylo 50 % spotřeby kryto stabilním jadrným elementem a druhá polovina se skládala ze zbylých fosilních, ale zejména z obnovitelných, zdrojů. Je to myslím plán rozumný v tom, že nejde zatím dále.

  • Na rozdíl od Německa…

Tam jsou skutečně zatím otazníky. Já to nechci přímo nazývat experimentem. Ale Německo se už rozhodlo, že už za šest let odstaví jaderné zdroje pokrývající 30 % spotřeby. Do té doby si Němci věří, a já jim v tom držím palce, že dokáží skloubit potřeby sítí a solárních a větrných elektráren a že se vypořádají s nestabilitou těchto zdrojů. S napětím čekáme, jak se s tím němečtí kolegové vypořádají. Veřejnost tomu zatím fandí, mají na to finanční zdroje, odhodlání, lidé jsou ochotní si za to připlatit… Když se jim to povede, rádi se od nich poučíme.

  • Pokud jde o Německo, vaše role bude i diplomatická. Ještě více ve vztahu k Rakousku. Jak velký odpor očekáváte?

Jistě je asi nutné počítat i s nějakými právními kroky, jak to vidíme na rakouské žalobě kvůli britské elektrárně Hinkley Point. Jinak ano, můj mandát zahrnuje i určitou diplomacii, již jsme se setkal se velvyslanci Rakouska a Německa. Rakousko hned na úvod zdůraznilo, že je proti jaderné energetice a nelze očekávat, že by se jejich postoj změnil. I když respektují náš přístup a vyžadují, abychom je co nejotevřeněji informovali, jak zajistíme jadernou bezpečnost stávajících i potenciálních nových atomových elektráren. Chtějí být o všem informováni.

  • Není z jejich strany ten odpor poněkud pokrytecký, když z Česka především v zimě elektřinu importují?

Já bych to tak nenazýval. I když v rešerších občas vídáme články, v nichž se zejména lokální politici snaží lokální veřejnost přesvědčovat, že elektřina, kterou od nás nakupují není z jaderných elektráren. Nijak bych to neřešil. Je to myslím oboustranně výhodné.

  • Vy se v jaderné energetice pohybujete už desítky let. Jak se obor v čase mění, stagnuje, nebo probíhají nějaké zajímavé inovace?

Před třiceti lety se mělo zato, že bude masivní nástup jaderné energetiky, že převezmou drtivou většinu zátěže, jak se to stalo ve Francii. Pak přišlo vystřízlivění, zejména kvůli nehodám, které se staly. Řada zemí se tím utvrdila v tom, že se na bárku jaderné energetiky nalodit nemají, jiné od ní odstupují. A pokud tak nesmírně ekonomicky silná země jako je Německo odstoupí od jaderného programu, tak se to projeví i ve vědě a výzkumu. Přes to všechno tu jsou nové projekty. Je tu generace reaktorů III+, mluví se o generaci IV. Vývoj jde směrem k inherentním reaktorům, jejichž bezpečnost je postavena z velké části postavena na přírodních zákonech, gravitaci, elektrických silách… Ale vždy trvá několik dekád, než se takový reaktor technologicky zvládne tak, aby byl komerčně úspěšný a finančně přijatelný.

  • A pak je tu jistě vize, která se ne a ne naplnit – jaderná fúze…

Tam vývoj stále pokračuje. Termín se pořád posouvá. Když jsme byli na škole před 30 – 40 lety, říkalo se, že do 20 – 30 let to bude. Dnes se říká totéž. Jsme od toho daleko, ale je to dáno i tím, že zájem ekonomicky silných zemí je zeslaben, práce nejsou tak rychle, rozpočet není takový, jaký by mohl být. Nicméně jde to vpřed a fúze by představovala téměř nevyčerpatelný zdroj. Vedle obnovitelných zdrojů je to jedna z linií budoucnosti. Možná za těch 30 – 40 let.

O autorovi

Autorem článku je Robert Břešťan

Komentáře

Komentářů (5)
  1. Karel Novotný napsal - dne 4.10.2016

    Velmi dobrý a zajímavý rozhovor. Trochu mě zarazila odpověď na dotaz na finanční zapojení dodavatele (mimochodem velmi dobrá myšlenka a otázka). Nevím ale, jestli ji pan Štuller dobře pochopil. Nejde o přinesení úvěrů (peněz je všude dost), ale o převzetí aspoň části rizika. Dodavatel by měl být nějak motivován a u takovýchto dlouhodobých projektů standardní nástroje (záruky, zádržné) nestačí.

  2. Němec napsal - dne 4.10.2016

    Pan jádro je sice fešák ale více než jeho fotka mne zajímá jeho životopis. Znovu si neodpustím poznámku, že Česká republika potřebuje kanál Labe-Odra-Dunaj daleko více než atomovou elektrárnu.

    • Karel Novotný napsal - dne 4.10.2016

      Životopis p. Štullera máte v prvním linku v článku, ve zprávě k jeho jmenování. Kanál opravdu nepotřebujeme, udržet rozumný podíl jádra v energetickém mixu po odstavení Dukovan naopak ano.

  3. Němec napsal - dne 4.10.2016

    U pana Jádra mne zajímá životopis a né odborná způsobilost. Kanál nepotřebujme asi jako dálnice. Energetický mix je nebezpečná loterie do budoucna. Navíc lidstvo potřebuje vodu a né jaderný odpad.

  4. teufel3424 napsal - dne 4.10.2016

    Trochu mě děsí přístup k odpovědnosti ČEZu. Že za mizernou práci v atomové elektrárně může lajdáctví dodavatele, je bohužel jen kousek pravdy. Je to hlavně vina ČEZu a jeho neschopnost postarat se o řádně o svůj majetek, což u atomové el. není úplně uklidňující. ČEZ má 20 tis zaměstnanců, tak snad mají někoho, kdo přebírá práci od dodavatelů a taky kontroluje, jestli je provedená perfektně. Pokud na to manageři kašlou, jak se asi chovají řadoví dělníci?