Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Československo, dobyté území. Před únosy lidí do SSSR úřady zavíraly oči

 -   - 

2753206527_607dbf2f26_o Autor: Abode of Chaos / Foter / CC BY

Československo zažilo po válce, a vlastně už v jejím průběhu, rychlý nástup sovětských metod. Přinášíme třetí díl série o poválečných únosech československých občanů do SSSR.

Na reakci československé společnosti na únosy lidí sovětskými bezpečnostními orgány NKVD a Směrš lze nahlížet ze tří různých úhlů.


Následující řádky jsou výběrem z publikace „Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech1945 – 1955“, kterou v roce 2003 vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ (celá publikace je volně ke stažení na těchto stránkách). Autorem je dnes již zesnulý publicista Vladimír Bystrov, který se tématu dlouhodobě a důkladně věnoval.


Buď vyjdeme z přesvědčení, že svévolné jednání sovětských orgánů všechny zaskočilo a že nikdo nechápal, o co vlastně jde.

Že československá společnost nebyla připravena na sovětskou aroganci neohlížející se na mezinárodní právo a na nedotknutelnou suverenitu jiné země, navíc spojenecké.

Likvidace ideových odpůrců

Že nikdo nečekal, jak situace Sovětský svaz okamžitě začne využívat pro své další politické zájmy. Že československá politická reprezentace byla překvapena a že po procitnutí z této politické slepoty se už nedalo nic dělat.

Nebo na chování Československé republiky můžeme pohlížet tak, že sice pociťovala únosy svých občanů jako problém, ale nepovažovala za možné jej řešit. Vzepření se SSSR by přeci mohly být ohroženy další dobré vztahy s mocným spojencem. A že tedy jako menší zlo vnímala unesené obětovat.



A konečně nelze přehlédnout, že určitým skupinám v ČSR akce sovětských bezpečnostních orgánů vyhovovala. Přispívala k likvidaci ideových odpůrců postupně se prosazující levicové orientace a následné sovětizace poválečné československé společnosti.

Výsledkem bylo, že nebylo přijato žádné rozhodnutí, které by mělo svévolnému postupu sovětských bezpečnostních orgánů bránit.

Nevidím zlo, neslyším zlo

Nezaznělo ani žádné zásadní odmítnutí tohoto porušení mezinárodního práva a suverenity ČSR. Veškerá problematika únosů byla svedena jen na úroveň formálně administrativního zúřadování, které navíc bylo stále více torpédováno přitakáním některých československých politických sil sovětské represi.

Pokusy o získání informací od sovětských orgánů o osudech odvlečených a žádosti o jejich propuštění byly vesměs neúspěšné pro neskrývané obstrukce ze strany Sovětského svazu.

Únosy, které byly viditelné motivovány politickými zájmy SSSR ponechávali českoslovenští představitelé zpočátku zcela bez komentáře.

Například bylo společnými silami ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany zamítnuto intervenovat ve prospěch armádního generála Sergeje Vojcechovského. I když je otázka, zda by se Sovětský svaz nějakými intervencemi vůbec zabýval.


Čtěte též: O osudech Čechů unesených do Sovětského svazu nejsou dodnes všechny informace


Až 12. října 1945 se tragédií odvlečených zabývala vláda. Především však v důsledku naléhání slovenských politiků a se zaměřením na Slováky odvedených na nucené práce do SSSR.

Nikdo se neodvážil otevřeně označit postup sovětských komand za nepřípustné pošlapání lidských a občanských práv československých občanů, o nehumánnosti ani nemluvě.

Komunisté to vyřeší

I z dochovaných dokumentů znatelně vystupuje velmi opatrná argumentace, vrcholem oportunismu pak bylo tvrzení, že odvlečením mužů – živitelů rodin vznikl „sociální problém“.

Ministr zahraničí Jan Masaryk problém odvlečených spoluobčanů dosud ponechával na starosti svému státnímu tajemníkovi Vladimíru Clementisovi, možná bláhově spoléhaje na to, že komunistovi bude sovětská strana spíš ochotna naslouchat.

Opakující se naléhání československých diplomatů donutilo Sovětský svaz vyprodukovat vlastní „inventuru“ československých občanů v sovětských táborech.

Počty uvedené v jednotlivých hlášeních byly však nesourodé a neposkytovaly naprosto žádný souhrnný přehled.

Například zpráva o stavu válečných zajatců – československých občanů nacházejících se v táborech NKVD a zvláštních nemocnicích k 14.1. 1946 (vypracovaná zřejmě pro domo sovětských orgánů) uváděla 13575 osob. Z toho 9520 Čechů, 2945 Slováků a 1110 Rusínů. V nótě zaslané následně čs. ministerstvu zahraničí byly však uvedeny úplně jiné počty – 1232 osob, z nichž 492 bylo již údajně propuštěno.

Očividné rozpory se skutečností nás nesmí zmást. Šlo stále jen o dílčí a neúplné přehledy výhradně z táborů válečných zajatců a internačních táborů a zcela chyběly počty ze sovětských věznic a táborů Gulag. O těch se nóta nijak nezmiňovala.

Komunističtí úředníci z Clementisova okolí ale sovětská tvrzení ochotně přijali za svá.

Únor 1948, konec rozpaků

Rozpaky československé státní administrativy nad svévolnou aktivitou sovětských bezpečnostních orgánů a únosy čs. občanů do SSSR byly po převzetí moci komunistickým režimem v únoru 1948 okamžitě vystřídány otevřenou spoluprací.

Aktivita československé diplomacie přesto zřejmě ze setrvačnosti ještě nějaký čas pokračovala.

V říjnu 1948 však došla Sovětskému svazu trpělivost a rozhodl se definitivně skoncovat s předstíráním; 5. října 1948 oznámil československý chargé d’affaires v Moskvě ministerstvu zahraničí v Praze v telegramu o třech větách:

„Při poslední intervenci ve prospěch čs. občanů ruské národnosti bylo mi sděleno, že osoby ruské národnosti zajištěné po válce na území ČSR, se dopustily těžkých deliktů proti SSSR a proto příslušné sovětské úřady nepovažují jejich předčasné propuštění na svobodu za odůvodněné.“


Poslední díl série věnujeme okolnostem, za nichž se ti, kteří své násilné odvlečení do SSSR přežili, vraceli do Československa.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (7)
  1. anonym napsal - dne 21.5.2015

    Odkaz “volně ke stažení” mi bohužel nefunguje.

    • Robert Břešťan napsal - dne 21.5.2015

      Díky za upozornění, je to opraveno. Na stránkách, kam odkazujeme, sjeďte dolů, je tam těch publikací víc.

  2. kala napsal - dne 22.5.2015

    Pane Břešťan ,
    včera jsem Vás viděl v událostech – ČT 24 , kde jste “mudroval” o protiruské propagandě s panem Schneidrem. Podle mně byl výsledek 10 : 0 pro pana Schneidra. Od Vás jsem neslyšel jeden argument a jenom urážka oponenta. Zkrátka jste poplatný zase Americké propagandě , která to bohužel neumí , a není divu , když si platí takové neumětelové jako jste Vy a Vám podobní. A propos , Rusové žádnou propagandu ani dělat nemusí , když jim prakticky lejete vodu na mlýn. To se fakt musí Putin chechtat , až ho z těch Vašich a Vám podobných neumětelů publikovaných nesmyslů bolí břicho. Zkrátka je mi líto , ale jste vůl.
    S pozdravem Hans

    • Robert Břešťan napsal - dne 22.5.2015

      Vašimi slovy: neslyším jediný argument, jen urážku oponenta. A mohu si dovolit ten luxus říci, že je mi úplně jedno, co si myslí nějaký anonymní diskutér.

      • Vladimír Prokeš napsal - dne 22.5.2015

        Pane Břešťane nenechte se rozhodit nějakým proruským troubou. Já viděl na ČT24 to samé jako on a právě onen Schneider nepřipustil nic, co uvádí světová media o konfliktu na Ukrajině a stále dokola omílal, že vy tvrdíte to co USA prý nalhávají světu. Vůbec největší ptákovinu co řekl bylo to, že USA prý přepadly Irák a pak se nepotvrdilo to pro co ho prý přepadly, takže proč se dneska divíme, že Rusko přepadlo Ukrajinu, Většího rusofila než byl tento vousatý soudruh, jsem už dlouho neposlouchal.

      • Petr napsal - dne 23.5.2015

        Pan anynym se Vám to snažil vysvětlit, a proto napsal “jste vůl”. A on třeba nevěděl, že k vysvětlení jsou potřeba nějaké argumenty. Jemu třeba také často říkají jste vůl a také bez argumentů.
        Svou odpověď jste formuloval bez důkladné znalosti oponenta na tom, že on ví, jaký je rozdíl mezi urážkou a argumentem.
        K lidem se musí přistupovat citlivě. A proto chápu i Vás. Možná nemáte dost času na to vysvětlování.
        A poctivě doznávám, že já taky ne…

    • lol napsal - dne 23.5.2015

      Buranské oslovení “Pane Břešťan,” stačí a není třeba ani číst dál… 😉