Ksayer1 via Foter.com / CC BY-SA, zdroj

Cenzura kam se podíváš? Největší „cenzoři“ jsou nadnárodní Facebook a Google

Napsal/a Klára Votavová 23. srpna 2017

Nařčení z cenzury je v české veřejné diskusi dosti běžné. Že jsou cenzoři, se dozvídají moderátoři internetových diskusí či soukromé firmy, které se rozhodnou s dezinformátory ukončit reklamní spolupráci. Podobných reakcí se dostalo i letos otevřenému Centru proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra.

V reakci na svůj komentář Neutrální postoj k dezinformacím je chyba i autorka tohoto textu schytala spoustu kritiky, jejímž leitmotivem byla právě údajná snaha cenzurovat internet.

Ve svém pobouření nad jakýmikoli zásahy do svobody slova však lidé často zapomínají, že jejich příspěvky na internetu jsou již dávno spravovány a tedy podle jejich logiky „cenzurovány“, a to nikým jiným, než digitálními platformami.

Duopol moci

Jak jsem již popsala v minulém článku, Facebook, Google i další platformy včetně Seznamu se snaží udržet si status neutrálních zprostředkovatelů obsahu (novinového i jakéhokoli jiného), aby za něj nemusely právně odpovídat.

Takové sebepojetí je však sporné, neboť tyto platformy algoritmickými, technologickými i lidskými zásahy určují, jaký obsah se nám ve vyhledávači nebo v zpravodajském kanálu zobrazí. Zároveň zadávají reklamu, pomocí níž mohou „tvůrci obsahu“ pomoci vydělat nebo jej naopak finančně odrovnat.

Zdaleka nejmocnějšími „cenzory“ jsou dnes tedy Facebook a Google, firmy s bezprecedentním globálním dosahem a duopolistickou pozicí na poli globální reklamy.

Facebook měsíčně navštěvují dvě miliardy uživatelů, zatímco Google kontroluje 80 % globálního trhu vyhledávačů a uspokojí přes miliardu zvědavých uživatelů měsíčně.

V roce 2016 jen tyto dvě firmy kontrolovaly až tři čtvrtiny amerického trhu s digitální reklamou a byly zároveň zodpovědné za téměř veškerý jeho roční růst.

Zasahování do obsahu ze strany Facebooku a Google se již děje – a je kontroverzní.

Algoritmus rozhodne za vás

Na facebookovém feedu totiž vidíme jen 10 % příspěvků, které bychom bez užití algoritmů vidět mohli. Na příspěvek zařazený na desátém místě klikneme desetkrát méně pravděpodobně než na příspěvek na místě prvním.

V reakci na protesty pravicových extremistů v Charlottesvillu digitální platformy začaly kupříkladu mazat profily zúčastněných extremistů.

Facebook v minulosti také smazal ikonickou fotku nahé běžící vietnamské dívky popálené napalmem. Blokováním ze stranu Facebooku a Googlu čelí například i umělci tvořící kontroverzní obsah.

Lidé živící se online marketingem dobře vědí, že algoritmická změna facebookového newsfeedu může viditelně ovlivnit úspěch jejich reklamní strategie.

Krokům digitálních platforem proti rasistům nebo fakenews můžeme aplaudovat, nebo je můžeme kritizovat.

Všichni bychom však měli vědět, že k těmto praktikám firmy sahají na základě vlastní, nikým nekontrolované libovůle. Oznamují to ve svých podmínkách služby a v tiskových zprávách, které většinou nečteme, aplikují pomocí algoritmů, kterým by většina z nás neporozuměla ani v případě, že by firmy toto svoje obchodní tajemství odtajnily (tip: Zdrojový kód své stránky na Facebooku najdete v menu po kliknutí pravého tlačítka myši na své facebookové stránce. Sledujte, jak se mění např. v reakci na interakce s vašimi přáteli).

Algoritmy se na rozdíl například od editorských praktik tradičních médií hůře kontrolují i proto, že jsou individualizované pro každého z nás a neustále se mění.

Hodná firma a zlý stát

Zřejmě i česká zkušenost s komunismem přispívá k tomu, že lidé se štítí státních regulací týkajících se svobody slova (případně slovo cenzura nadužívají i tam, kde nedává smysl).

Nejsou však už zdaleka tak přísní na to, jak jejich svobodu slova ovlivňují nestátní aktéři a především soukromé firmy.

V naší diskusi o cenzuře internetu slyšíme argumenty, podle kterých si firmy jako Facebook a Google jejich vlastníci sami založili, a tak mají právo dělat si s naším nahraným obsahem, co chtějí, aniž by za to nesli jakoukoli odpovědnost.

Naopak, kdykoli stát nebo třeba EU vystoupí s regulačním návrhem, dohodou či sankcí týkající se těchto firem, či se pokusí regulovat např. hate speech, je oheň na střeše.

Toto dogmatické vnímání hodná firma – zlý stát je o to absurdnější, že Facebook a Google mají bezprecedentní vliv na celosvětové veřejné mínění, o kterém si většina států může nechat jenom zdát.

Facebook má stejně uživatelů jako má Čína, USA a Indonésie dohromady obyvatel a jeho algoritmické změny mohou firmu či jedince ovlivnit podobně, jako je ovlivňují jejich státní zákony.

Argument, že z Facebooku můžeme odejít a Google nemusíme používat, zatímco státní příslušnosti se nezbavíme, také pokulhává.

Máme opravdu takový výběr v situaci, kdy je náš společenský i profesní život na těchto platformách do značné míry závislý? Jediný zásadní rozdíl zůstává v tom, že tyto firmy se nám nijak demokraticky nezodpovídají a ani nefungují transparentně.

Transparentní pravidla

Otázka, zda by měly digitální platformy rozšiřovat svoje editorské praktiky například proti fakenews, si zaslouží delší debatu.

Je pravda, že původní rozhodnutí Seznamu stáhnout reklamu z nedůvěryhodných webů nadefinovaných Seznamem by vedlo k posílení moci Seznamu na úkor ostatních firem. I proto jsem Seznamu doporučovala využití takových opatření, která se dají průhledně a objektivně nadefinovat (např. vlastnictví webu).

Alibistické chování Seznamu ve stylu „nemám s tím nic společného, jsem technologická firma“ dokazuje, že si firma tuto svoji zodpovědnost za mediální trh vůbec neuvědomuje.

Diskuse ohledně regulace a editorských praktik online platforem teprve začíná a bude složitá. Na formulaci těch správných odpovědí je brzy.

Sama jsem se o to aspoň předběžně pokusila a jako hlavní doporučení mi vychází transparentnost.

Uživatelé by měli lépe rozumět tomu, proč se jim ten nebo jiný obsah zobrazuje, proč je blokovaný a měli by mít možnost to ovlivnit.

Funkce států by pro začátek měla spočívat v tom, že standardy této transparentnosti nastaví, budou na ně dohlížet a tím zabrání naprosté libovůli mocných digitálních platforem v nakládání s obsahem.

I když je to pro českou postkomunistickou společnost přirozeně těžké pochopit, ne vždy je největším nebezpečím pro naši svobodu slova stát.

3 komentáře

  1. Tondach napsal:

    Na světě je mnoho strašných katastrof, ale nejstrašnější je srážka s blb…
    vlastně s administrátorem diskuze některých serverů …..

  2. petrph napsal:

    Ale takhle ne. Je třeba si uvědomit, že Facebook nebo Google by samotné od sebe nic nemazaly a nic necenzurovaly. Naopak, na takových „necenzurovaných“ tématech by rády vytřískaly ještě víc. Proč tomu tak je a mažou, je samozřejmě až v interakci se státy.
    Že některé ty příspěvky mažou, je dáno dvěma faktory. Tím prvním je, že pokud ty příspěvky jsou v rozporu se zákonem v dané zemi, tak je po upozornění smazat musí. S tím nic neudělají, a je pro ně rychlejší a levnější to dělat automaticky a předem (i když to někdy ty skripty přeženou)
    A ten druhý faktor, je zmíněn eufemisticky v odstavci „Naopak, kdykoli stát nebo třeba EU vystoupí s regulačním návrhem ..“ Potíž je v tom, že pokud tedy tyhle firmy přes internet v té zemi fungují, tak nějakou dohodu s tím státem udělat musí. Tudíž, a potichu nějakou mírou cenzury – dle požadavků toho státu (zejména velmocí) dělá, i nad zákonný rámec. Stačí si zde dohledat článek jako „dopadl“ v Německu pan Klaus, když si dovolil kritizovat EU a postavení Německa v ní.
    Pokud jde o postavení Seznamu u nás – je nutné se rozhodnout kterou stranou chceme jít. Pokud za majiteli Seznamu příjde ředitel BIS a přinese jim vlastnoručně podepsaný seznam webů za který ručí že to jsou Ruskem financované a řízené weby, nebezpečné našemu státu a nařídí jim „zablokujte je“, tak to z jeho nařízení udělají.
    Ale jestli si jenom nějací politici (či aktivisté) vytvářejí seznam jim nepohodlných webů lidí a názorů, tak by právě majitelé Seznamu měli být ti poslední, kdo s nimi půjde do holportu..

    • Karel Novotný napsal:

      Omlouvám se, ale zase na vás musím reagovat, protože váš příspěvek je opět směsicí dojmů. Pokud jde o ten „druhý faktor“, jakési tajemné „dohody s politickou mocí“, tak ta funguje leda tak v zemích typu Čína. V EU se rugulace přijímá transparentně a firmy do toho vidí a proto sami aktivně mohou reagovat. Samozřejmě často jdou dál, v rámci toho, co firma považuje za společenskou odpovědnost (social responsibility). Ta jde buď ze zahraničí (Lidl a černoch) nebo vychází z toho, že lidi, kteří dělají např. pro facebook jsou daleko liberálnější a víc multikulti, než je průměr společnosti (v ČR zcela určitě).
      Dále faktické poznámky:
      – jak „v Německu dopadl Klaus“ byste si měl spíš dohledat vy. Vypadá to, že jste podlehl hoaxu
      – vaš konspirativní teorie, že „za majitelem Seznamu přišel ředitel BIS“ je fakt směšná, víte to? Zkuste si zjistit, jak české tajné služby fungují …

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies