Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Budeme jim věřit?

Napsal/a Lubomír Vejražka 11. července 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ Zejména nyní, po referendu v Británii o odchodu z EU, se může zdát, že není důvod se minulostí vůbec zabývat. Protože kdo ví, co se bude dál v Evropě odehrávat a jak nás vývoj zasáhne. Množí se též názory, že by z EU mělo odejít i Česko. Jenže právě v okamžiku takových úvah jsme rázem u minulosti.

Poznámka autora: K včerejšímu rozhovoru s dcerami politických vězňů padesátých let o rodinách vězňů a smyslu připomínání minulosti doplňuji k některým otázkám své komentáře, které považuji za důležité. Do rozhovoru – S dcerami politických vězňů 50. let o smyslu připomínání minulosti: Kam nás to ten Zeman vede? –  jsem je kvůli přehlednosti nevkládal.


Kdo si je vědom souvislostí spojených s komunistickou totalitou a závislostí Československa na SSSR, ten nebude lehkomyslně hovořit o opuštění EU.

Nebude, protože ví, že Putin čeká na svou příležitost, jak zvýšit vliv ve střední Evropě, zejména kdyby z EU vystoupily krom nás i další středoevropské země.

Vystoupit z EU je něco jiného než se pokusit, aby se EU věnovala zásadním výzvám a vůbec neřešila tak okrajové záležitosti, jako bylo např. pojmenování našeho rumu (ten se u nás vyráběl už od Rakouska-Uherska) anebo rozhodnutí, že marmeláda je marmeládou, jen pokud obsahuje citrusové plody.

Je důležité znát svou minulost a ti, kdo zpochybňují smysl připomínání komunistické totality vlastně ospravedlňují komunisty a přehlíží jejich zločiny. Otázka nestojí, zda připomínat nebo ne, ale kolik času tomu věnovat.

Egypt, Přemyslovci, komunisti

Určitě žijme především dnešek. Ale k tomu můžeme vědět, co bylo. Problémy dneška neumenšují hrůzy minulosti. Řešme minulost i současnost. Někomu je zájem o minulost cizí, není „vyladěn“. V pořádku. Ale jde o to, aby se minulost nevytratila z povědomí společnosti. To by si měli uvědomit ti, kdo rozhorleně tvrdí, že je zbytečné se minulostí zabývat. Pro ně zbytečné. Ne pro národ.

Děti se učí ve školách o Egyptu, Přemyslovcích a jiných vzdálených údobích. Přitom tyto dějiny nás neovlivňují. Zatímco éra KSČ dodnes ano. Látka nedávná, a proto živá. Je vepsaná v mnohých lidech, i v těch narozených až po roce 1990, protože je vychovávali jejich rodiče, kteří dobu před rokem 1989 měli chtě nechtě v sobě.

Je ta doba stále s námi. Proč ji nepřipomínat. Když se Němci vrátí ke své hnědé minulosti, považuje se to za samozřejmé. Protože Německo natropilo tolik hrůz. Když se u nás chce někdo vrátit k minulosti komunistické, je mnohdy nařčen z vyvolávání napětí; prý „proč se vracet“.

Nebo se snad bojíme si říci, že mnoho lidí v tomto národě se dopustilo zločinů a další spousta servility? Proč se dodnes točí v USA, Francii, Británii a nakonec i v Německu válečné filmy? Vždyť je to tak dávno. Ale dobře, že se točí. A dobře za otevírání padesátých let. Je to součást historie.

Pravda se má vědět, aniž by její vyřčení vyvolalo nenávist. Protože slušný člověk, výjimečný i obyčejný, se zájmem o souvislosti anebo bez zájmu, člověk odchovaný kultivovanou dobou, v níž se systémově nevraždí, existuje svoboda projevu a uznávají se různé kultury, takový jedinec, pokud je navíc mírně naivní, si jednou může říci:

„Mučení člověka člověkem, a mít z toho ještě navíc radost? Dobít vězně zraněného na útěku po dopadení? Nahnat lidi na otrockou práci, teror k rodinám odpůrců, ničení občanů? Toho by se lidská bytost vyspělé civilizace nedopustila. To přece nemůže být pravda. To odporuje přirozenosti lidstva.“

Svědomí takového člověka se bude vzpírat těmto představám, protože on by nikdy nemučil. A protože ne on, tedy ani ti druzí toho nejsou schopní. Tak upřímně si bude přát uvěřit v neexistenci zvěrstev, až třeba nakonec, i pod tlakem různých popíračů, zapochybuje a zauvažuje: „Muklové to ve svých výpovědích určitě přehnali.“

A neuvědomí si, že kam on by nezašel, jiný ano, a nejen o kousek, ale rovnou o moc, moc dál. Přikročí-li navíc davový efekt a masáž mozku, leckdo se pak ocitne ještě mnohem dále, v těch nejhorších vodách. Lidé všeho schopní vždy v dějinách útočili pohotově, mnohem dříve, než se slušní lidé začali bránit.

Až zemřou ti poslední

Různými logickými vývody lze zpochybnit vše. Pravdu to ale nezmění. Zvěrstva nacistických koncentráků a vyhlazovacích táborů už někteří lidé rozostřují i zpochybňují, přijdou i pochyby kolem zločinů komunistů.

I proto se nesmí udělat neprodyšná tlustá čára. Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Proto se mají třídit archivy a sbírat svědectví muklů. Mají hovořit historikové a vznikat dokumenty, filmy, knihy, výstavy, semináře, přednášky.

Pokud bude mít člověk informace, i kdyby zapochyboval jeden, společnost zvěrstva komunismu ani nacismu ani jiná nepopře. Aspoň pár procent lidí by mělo vědět a procítit důkladně dobu minulou, mít ji uloženu v srdci; pak se neztratí paměť národa.

Nebudeme si vážit těch, kteří se nesklonili a pokusili se nést myšlenku svobody skrze únorový převrat? Kteří nasadili životy pro svobodu? Zahodíme jejich odkaz? Společnost nechala po roce 1989 důsledné zúčtování s minulostí být.

Chybu činí společenství, které své vrahy, utlačovatele, mučitele, uzurpátory vynese zpět vzhůru, ať je osobně, nebo jejich ideologii, jejich ideové potomky, myšlenky, symboly, a které pozapomene na ty, kteří se uzurpátorům postavili.

Zapomeneme-li, zasloužíme hanbu. Protože tomu, kdo položí život či ztrácí léta ve vězení, by ostatní měli být zavázáni, ač se ho o to neprosili, či ani ještě nežili. Přináší totiž ohromnou oběť. I ten, kterého režim sebral jen tak. Oběti se nezahazují.

Zapomnění a mlčení o zlu zlo posílí, obojí totiž zbavuje člověka schopnosti poučit se z minulých omylů, a vytváří tedy živnou půdu pro vznik dalších neštěstí. Kdo „pochopí“ a klidně bude hovořit o složitém dřívějšku, ten naopak posílí dobro, protože člověk vědomý si minulých selhání svých či druhých spíše vytvoří společnost odolnější k propadu a spíše, když přijde další špatné údobí, nepodlehne a zlu se snáze vyhne.

A kdyby se musel podvolit, dál si v sobě ponese jasné vědomí toho, kde je stín a kde světlo, a tedy otřes zmírní. Dnes nehrozí akutně příchod nějaké totality, nevíme však, co bude za dvacet či třicet let. V roce 1928 nikdo netušil, jaké neštěstí se přivalí za jedno desetiletí.

Porozumět nyní a tehdy

Může přijít doba, kdy bude důležité být silný a znalý souvislostí. I proto je dobře vyřešit vztah k době vlády KSČ a předat tuto moudrost dál. Kdo sebejistě říká: „Nechte minulost, žijte jen přítomností a hleďte do budoucnosti“ a nedodá: „pamatujte zároveň (bez emocí) na vše špatné z dřívějška, odpíchněte se z pochopení minulosti k budoucnu, to je klíč k cestě dál,“ ten vede lidi do záhuby.

Protože minulost, přítomnost i budoucnost je v každém okamžiku propojená do jednoho celku. Mít vize do budoucna vyžaduje porozumět i dějům nyní a tehdy. V minulosti se babrat a ustrnout v ní, propadnout běsům msty je stejně zničující jako minulost neprodyšně skrýt, nedbat jí.

Kdo tomuto pohledu nerozumí, neměl by v něm zabraňovat jiným. Pokud bychom vyměnili pochopení minulosti za pohodlí, hlavně o ničem nepřemýšlet, znamenalo by to pád pro celou zemi, i kdyby většina tvrdila opak a odvolávala se na svou slušnost či na tvrzení, že rozhoduje přítomnost.

Pozapomenout na zlou etapu vývoje snad mohou lidi v ix-té generaci, ti, jež dané zlo historicky o hodně minulo. Ale měli by alespoň tušit.

 

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)