Massmo Relsig via Foter.com / CC BY-NC-ND,

Až naprší a uschne. Vody je dost. Problém je kvalita a dostupnost zdrojů

Napsal/a Petr Havel 1. března 2016

Poslední dvě suchá léta a tři zimy s nedostatkem sněhu vzbudily v naší veřejnosti konečně zájem o budoucnost zdrojů pitné vody na našem území. Rozhodně je o čem mluvit.

Problém je v tom, že většina informací postrádá analýzu příčin, souvislostí i důsledků deklarovaných či připravovaných opatření, které mají stávající neutěšený stav napravit.

Základní příčina rizik je zřejmá: je to struktura naší krajiny. Konkrétně neblahé dědictví kolektivizace a socialistického průmyslového zemědělství, které v krajině vytvořilo dlouhé nepřerušované plochy polí, zkrátilo koryta drobných i větších vodních toků, zlikvidovalo množství rybníků, rybníčků a mokřadů, odvodnilo rozsáhlé zemědělské pozemky a zabetonovalo stovky tisíců hektarů zemědělské půdy.

Přiznání k nápravě nestačí

Když se dnes mluví o tom, jak v důsledku těžební činnosti, výstavby dálnic, hal či bytů mizí zemědělská půda, je v tom trocha pokrytectví. Zejména hovoří-li o tom ti, kteří stáli u ještě rozsáhlejšího odplývání zemědělské půdy ve prospěch průmyslu všeho druhu.

Ještě větším pokrytectvím jsou ale slova o boji proti rizikům sucha či povodní a o potřebě zvýšit schopnost naší krajiny zadržovat vodu ve chvíli, kdy reálná dotační politika ministerstva zemědělství preferuje tentýž styl průmyslového zemědělství jako před listopadem 1989.

Nahrává to podnikům, jejichž způsob hospodaření dále zvyšuje ohroženost pozemků vodní a větrnou erozí, navíc ještě utužující půdu těžkou zemědělskou technikou, kterou průmyslové podniky používají.

Pokud nedojde k cílenému rozčlenění krajiny, obnově krajinných prvků a plošné aplikaci opatření na ochranu půdy, jsou veškeré finanční prostředky na zvýšení schopnosti půdy zadržovat vodu pouhým politickým marketingem a vyhazováním peněz daňových poplatníků.

Aplikace vhodných technologií by přitom k zadržování vody v půdě pomohla více, než si řada lidí uvědomuje. Podle propočtů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd by se jen za rok zvýšila tato schopnost o 1,5 miliardy kubíků vody, konkrétně ze současných zhruba pěti miliard kubíků vody, které dnes dokáže zemědělská půda v ČR zadržet, na 6,5 miliard kubíků vody.

Tím by se podstatně snížilo riziko vodní eroze, kterým je dnes postiženo už 67 procent zemědělských půd v ČR, ačkoli většina médií stále otrocky opisuje číslo 50 procent. Dvoutřetinovou ohroženost přiznává i ministerstvo zemědělství – jen přiznání ale k nápravě nestačí.

Kudy tekla voda

Nestačí ani (zatím) čtyři plánované nové přehrady, ba ani dotace na obnovu rybníků, které ministerstvo zemědělství slibuje. Co je nejpodstatnější? Potřeba změnit strukturu našeho zemědělství od nájemného hospodaření k hospodaření vlastnickému.

To v praxi znamená podporu rodinných farem, jejichž primárním zájmem je uchovat úrodnost půdy, a tedy i její kvalitu, a tedy i schopnost jímat vodu pro další generaci sedláků, kteří převezmou hospodářství od současných majitelů. Politika ministerstva zemědělství se ale ubírá zcela opačným směrem.

Nejen ale politika ministerstva zemědělství, ale i politika ministerstev dopravy, místního rozvoje, průmyslu a dokonce i politika ministerstva životního prostředí. S ohledem na bilanci vody v krajině a dostupnost zdrojů pitné i užitkové vody, jakož i rizika povodní či sucha, je především nutné změnit přístup k územnímu plánování a rozvojovým plánům krajů a jednotlivých obcí.

Není prostě nadále možné povolovat stavby v záplavovém území a už vůbec ne v takzvaných aktivních zónách, kudy prokazatelně v minulosti tekla velká voda. Přesto se tak děje, především v zájmu bytové a chatové zástavby, jejímž důsledkem je opět pokrytí zemědělské půdy nepropustnými povrchy, především ale nárůst rizik ohrožení majetků i životů lidí.

Je nutné přiznat, že se tak děje na základě politického populismu a je nutné vědět, že se tím dává společnosti danajský dar do budoucnosti.

Vody neubývá, ale…

I když poslední dva roky se nepochybně významně promítnou do střednědobých statistik, není zas tak úplně pravda, že vody v naší zemi ubývá.

Naopak, podle ještě loňských statistik Českého hydrometeorologického ústavu u nás dokonce v posledních 20 letech napršelo v průměru o šest procent více srážek, než je dlouhodobý průměr.

Vody shůry je tedy stále dost, ba dokonce o trochu víc, což ovšem pro změnu, opět kvůli tomu, že krajina nedokáže přívaly vod zadržet, vede k opačnému extrému – růstu rizika povodní.

I přes deficit srážek v posledních dvou letech také není pravda, že by vody pro potřebu naší země, zemědělství či přírody bylo málo. V ČR totiž obvykle ročně naprší zhruba 55 miliard kubíků vody, lidé přitom ročně spotřebují jen „zanedbatelných“ 1,3 miliardy kubíků.

Nejvíce vody je v současné době nutné pro potřeby průmyslu, a to zejména energetiky a těžebního průmyslu. Konkrétně se ročně pro průmyslové účely spotřebuje přes 700 milionů kubíků vody, k výrobě pitné vody zhruba 600 milionů kubíků vody, zbytek připadá na „ostatní odběratele“, například i zemědělství.

Voda a zemědělství jsou každopádně spojené nádoby, a nedostatek vody nebo její přebytek může mít na ekonomiku produkce fatální vliv. Je-li vody přebytek, splachuje se svrchní, nejúrodnější vrstvy zeminy a hektarové výnosy plodin se snižují o více než 70 procent. Stejně tak si ale loni vyzkoušeli na vlastní kůži pěstitelé některých hospodářských plodin situaci, kdy je vody nedostatek.

Nemluvě o reálné zkušenosti mnoha zahrádkářů a domkařů, kterým se v jejich studních snížila původní hladina podzemní vody, případně se z nich voda ztratila úplně. To je vlastně docela symbolické – když problém na první pohled nevidíme, stejně jako nevidíme podzemní vodu, problém jakoby neexistoval.

Když ale v praxi pocítíme důsledky, bývá obvykle pozdě. Naštěstí na nápravu stavu naší krajiny a její schopnosti zadržovat vodu, což je alfou a omegou všeho, ještě úplně pozdě není. To však pouze za předpokladu, že voda nebude tématem politickým, ale odborným, a že společnost dosavadní přístup k důležitosti vody změní. A to se – neděje.


Rozšířená verze článku je k dispozici na stránkách Asociace soukromého zemědělství

8 komentářů

  1. Taoiseach napsal:

    Tentokrát Petr Havel příjemně překvapil – souhlasit se dá bez výhrad.

  2. český maloměšťák napsal:

    Voda odtíká, pane Havel. Pokud se nezachytí v umělých či přírodních (tím je i spodní voda) rezervoarech.
    Nu a kdo občas vystrčí noc z kanclu, promluví s lidma nebo se zajímá o vyvarající prameny …tak prostě vidí (jak správně naznačujete), že ve studnách je vody málo, že prameny vyvěrají pod obvyklými úrovněmi, že říčky se změnily v potůčka a potůčky v stružky a stružky v odpadní kanály. Odtíká mnohde i spodní voda, pane Havel, pokud se její úroveň dostane nad hladinu příslušné povrchové vodoteče – tak tím více.

    Ještě jeden problém – než se zase aktivističtí inžinýři pustí do stavby přehrad. A sice zoufalý stav co se týče odpadních vod, nad- a v nadmořských úrovních rezervoarů pitné vody a vodotečí směřujících do nich (a samozřejmě i podzemních vod). Na Jesenicku například. Kdy při nízkých hladinách klesá samočistící schopnost, kdy trativody (nebo zámšrně netěsné žumpy) de facto likvidují část potenciálu rozumného hospodaření s vodou…a kdy si myslím, že než se začne někde stavět přehrada s potencialně pitnou vodou, tak by mělo být ošetřeno toto. Což by mimochodem znamenalo pracovní místa v oblastech kde jich je sakra málo.

    Ale co, nebude vody…tak prostě budeme pít pívo !

    • Jan napsal:

      Škoda, pane maloměšťáku, že jste si nepřečetl ten článek, ke kterému chcete diskutovat. Zjistil byste, že p. Havel mluví o stejném problému. Voda odtéká zbytečně rychle a nějaké přehrady to neřeší!

  3. Arnošt Zamovnik napsal:

    Veřejnost byla postrašena a protože se ráda bojí, tak vykukové toho využili a snaží se je okrást kryti zločineckou organizací stát pod záminkou záchrany.

    Žádné sucha nebyly, protože nic neuschlo.

    Člověk nemá na vodu množství vody v ČR vůbec žádný vliv. Déšť se ještě nenaučil ovládat i když nějací magoři se tváří, že ano a když se jim zaplatí tak bude údajně vody kolik hrdlo řáči.
    Voda která se nevyužije tak odteče bez užitku do moře. A pokud se využije tak nezmizne jen se pozdrží v čase než se naplní trubky. Tedy co na jednom místě nateče tak na druhém vyteče.
    Žádná změna.

    Vody je tolik že se na polích tvoří ty vytoužené mokřady. Minulý rok je konečně mohli rozorat,jenž dnes už zase tam stojí voda.
    Minulý rok jeden divoký mokřad rozkopali aby se udělal za prachy EU . A dnes je tam velká část zaplavena a to bylo vlastně minulý rok sucho. V létě to už bude jezero.

    Scény kolem vody je jen další zločinné spolčení gaunerů ze státu a jejich kámošů.
    Podobně jak s topení, elektřinou a šup už jim tečou miliardy do kapsy. Za nic.

  4. Jana Pechová napsal:

    Snad jen malé upřesnění. Splach ornice není problém přebytku vody. Ke splachu dochází hlavně na svažitých polích s udusanou půdou, často též osetých nevhodnými plodinami.
    Dobře zpracovaná provzdušněná půda sama o sobě pojme obrovské množství vláhy: obří jezera na polích i splachy svědčí hlavně o velmi nedbalé péči, možná o neexistenci hluboké orby.
    Lány obřích rozměrů jsou pak bez ohledu na terén (tedy, ať rovina nebo kopec) podle mě strašlivá hloupost. Na maximální velikost pole by měl být závazný předpis, spolu s přikázaným členěním mezemi včetně návratu pro ně typické vegetace.

  5. jom napsal:

    Dobré názory. Ještě si přičtěte obrovské odvodnění celých údolí centrální kanalizací. Decentrální naopak vodu v krajině neodvádí. A je 10 x levnější. https://www.youtube.com/watch?v=g2D09vtnn2E

  6. Dáša napsal:

    Když si vzpomenu, jak málo bývala v minulosti osetá pole přes zimu a jak jsou „využita“ nyní i v době, kdy by měla půda odpočívat, pak by nebylo divu, že by mohla voda někde chybět. V okolí mého bydliště jsou již několikátý rok pole oseta řepkou, tak zcela určitě se na nich nějaká hluboká orba nekoná. Pokud na poli roste něco celoročně a ne jen od března do září, tak si myslím, že se to musí podepsat na zvýšené potřebě vody vůbec.

  7. Q Bio napsal:

    Hlavní problém je v tom, že dnešní úřady jsou jen za nic nezodpovídající obrovský sociální moloch asociálů s pavomocemi hrubě převyšujícími znalost problému. To na všech úrovních.

    Ministr přece nemůže být politická funkce. Pak se nemůžeme divit, že ani nejbližší okolí poradců ministra zemědělství nebo životního prostředí netuší, co vyrovnává teplotu na zemi, nebo jakou roli má v krajině voda a kam se schovává.
    Ještě v šedesátých letech minulého století to bylo učivo, probírané v 5. třídě Základní školy.

    Málo kdo z dnešních úředníků je schopen uvažovat v souvislostech.

    To je také důvod, proč budou v brzké době evropské kultury nahrazeny islámem a stejně nedodržované ústavy států šaríjou.
    Evropa bude černá a zdevastovaná. Tak je to předpovězeno Babou Vangou, která úspěšně předpověděla rozpad SSSR , Gorbačova, Jelcina, Putina… Její předpovědi se z 80% skutečně plní.

    Za to, co jsme předvedli za posledních 68 let si ani nic jiného nezasloužíme.

    A to jsme před 2.světovou válkou byli třetí nejvyspělejší Země na Světě!!!

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies