Každý by si měl aspoň jednou v životě vyzkoušet, jaké to je poslat jiného člověka do vězení. Těmito slovy obhajuje právník a bývalý poradce prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf své dlouhodobé přesvědčení, že by Česku slušel porotní systém známý třeba z amerických soudních síní. Měla by to být ochrana proti „profesně slepým či zaujatým soudcům“.

• Původně jsem s vámi chtěl mluvit o tom, co ukázala kauza Davida Ratha pro případné změny v trestním řádu. Ale pochopil jsem, že k debatě o trestním řádu chováte určitou nechuť. Proč?

Nejprve k Davidu Rathovi – mám jen toto: David Rath byl zadržen 14. května 2012. Po neuvěřitelném mediálním divadle byl v první instanci, tj. nepravomocně, odsouzen 23. července 2015, tedy po více než třech letech …

• A k trestnímu řádu?

Zákon – jakýkoli zákon – není samospasitelný. Dokud jej budou aplikovat všehoschopní či prostě jen zbabělí lidé, oportunisté vědomí si toho, že žijí jen jednou, kteří prosazování zákona vnímají především jako nástroj vlastního sebeprosazování se a budování si osobní kariéry, lidé, které proto více než zákon zajímá aktuální politická poptávka, kterou dokáží i bez říkání perfektně vycítit a přizpůsobit se jí, sebelepší trestní řád nám nepomůže, protože vždy bude vyložen tak, aby splnil aktuální politické zadání.

• Co ale s tím?

Dlouhodobě jsem zastáncem toho, aby o vině rozhodovala laická porota. Považuji to za záruku či alespoň šanci obžalovaných proti rutinně postupujícím, profesně slepým či zaujatým soudcům, a považuji za žádoucí, aby každý si mohl alespoň jednou za život vyzkoušet, jaké to je poslat někoho do vězení.

• Mohl by tento model, který známe z amerických soudních dramat, vůbec v Česku fungovat?

V České republice jsme přesvědčeni, že o všem musí rozhodovat tzv. odborníci, na vše je třeba mít zvláštní schopnosti a tituly, proto se zde porotního systému nikdy nedočkám a proto nový trestní řád nikdy nesplní mé základní představy. Odtud i má nechuť se novým trestním řádem zabývat více, než musím.

• Trend je přitom zcela opačný, a to s poukazem na postupující nároky doby a formy zločinu: má vzniknout specializované státní zastupitelství, stále více se specializují jednotliví soudci i soudní senáty.

Dlouhodobě jsem odpůrcem další a další specializace, trvám si na tom, že dobrý soudce má být schopen soudit cokoli a kdykoli – právní řád je jeden celek a tento celek má každý soudce znát. Jakmile potřebujeme dokonce i v rámci justice různé typy specialistů a pokud se tito specialisté neorientují v jiných právních oborech než těch, kterými se zabývají, je to známka toho, že systém je přeregulovaný, nesrozumitelný a nepředvídatelný a jako takový nemá vůbec nic společného s právním státem, jehož podstatou právě je, že každý může předvídat právní důsledky svého počínání.