Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Alter Eko: Česku by pomohl systém dvou velkých stran, říká Magdalena Souček

 -   - 

Globální ekonomika zažívá revoluční změny v jejichž důsledku zanikne mnoho profesí. Zásadní otázkou je, jak se s tím dokážou lidé vyrovnat, říká v rozhovoru s někdejším prezidentem Microsoftu pro Evropu Janem Mühlfeitem vedoucí partnerka EY v Česku Magdalena Souček. K utlumení turbulencí, respektive vyšší konkurenceschopnosti ekonomiky, by podle ní měly přispět i lepší školství, kvalitnější instituce a lepší infrastruktura. Přitom právě těchto oblastech má česká vláda co dohánět.


Jan Mühlfeit: Co v tomto roce čekáte od světové ekonomiky a politiky?

Magdalena Souček: Hospodářský růst bude asi trochu pomalejší. A pokud si ekonomika povede hůř, tak, bohužel, extrémní strany a hnutí posílí. Volba prezidenta v USA pak určitě ovlivní jak politickou, tak i ekonomickou orientaci země a tím v podstatě celého světa.

Jan Mühlfeit: Ve Spojených státech máme na jedné straně Hillary Clintonovou a na druhé si poměrně neočekávaně dobře vede Donald Trump. Mnozí mu mají za zlé to, co říká, ale on má i přesto vysoké volební preference. Jak to může dopadnout?

Magdalena Souček: Asi bude ve finále příliš konfliktní, ale já si myslím, že je to ta politická nekorektnost, co mu umožňuje pojmenovat věci tak, jak jsou. To si jen tak někdo netroufne. Voličům je to přitom sympatické.

Jan Mühlfeit: Pojďme obecněji ke globálním výzvám dnešního světa; výzvám které přesahují tento rok a sahají až na horizont řekněme pěti, deseti let.

Magdalena Souček: Určitě je třeba v této souvislosti zmínit čtvrtou průmyslovou revoluci, tedy automatizaci, robotizaci a digitalizaci světa, která znamená obrovskou výzvu. Dopad technologií je totiž všudepřítomný a přináší jednak příležitosti, ale určitě také velké výzvy. Spousta profesí za pár let nebude vůbec existovat a je otázkou, jak se s tím populace vyrovná, zda se přeškolí či “přelije” do nového světa.

Jan Mühlfeit: Co si myslíte o nových pracovních místech v oblasti cloud computingu, big data a obecněji místech spojených s novými fenomény (nejen) v oblasti IT?

Magdalena Souček: Je to velká výzva pro nás i pro naši profesi – i naše profese se mění. Je to prostě budoucnost, bezesporu jde o hodně důležitý faktor. Určitě bych v této souvislosti také zmínila životní prostředí, a to zejména nyní, po pařížské konferenci. Je pozitivní, že se všech stopadesát zemí dohodlo na společné iniciativě snižovat emise a zpomalovat tím klimatické změny. Otázkou teď je, jak se to bude implementovat.

Jan Mühlfeit: Na závěr se zaměřme na Česko a českou ekonomiku. Co se týče naší konkurenceschopnosti, sice jsme se podle Světového ekonomického fóra zlepšili, ale ono to v podstatě znamená návrat na pozici, kde jsme byli před sedmi lety. Problémy, a nebo výzvy na naší straně jsou přitom stále stejné: kvalita institucí, inovace, školství a infrastruktura. Jak by na to podle vás měla česká vláda odpovědět?

Magdalena Souček: Toto jsou politická témata, kterým je třeba se věnovat komplexně. A právě komplexní řešení problémů vládám příliš nešlo. Potíž je i v tom, že se vlády často mění, a že je tu mnoho politických stran, které se pak nemohou shodnout na tom, kterým směrem se vydat.

Jan Mühlfeit: Takže si myslíte, že kdyby tu byl systém dvou velkých stran, jako je například ve Spojených státech, byli bychom na tom lépe.

Magdalena Souček: To si myslím.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (7)
  1. Taoiseach napsal - dne 6.1.2016

    Já si to tedy nemyslím ANI NÁHODOU. A vůbec se mi nelíbí ta nesnesitelná lehkost, s jakou to paní Souček prohlašuje. I když je dost charakteristická pro společnosti, které radí, aniž by nesly sebemenší odpovědnost.

    V koaličních vládách se partneři navzájem alespoň trochu “hlídají”. To je v našich (ne nutně amerických) podmínkách zásadně důležité.

    Problém sestavování akceschopných vlád je v něčem poněkud jiném. Pokud je ve sněmovně sedm stran, je možných kombinací dávajících většinu naopak spousta. Problém je v tom, že významné postavení – dnes třetí největší – zaujímá “nesystémová” strana, se kterou (téměř) nikdo nechce vládnout.

    Sytém dvou stran má některé zásadní nevýhody:
    1) Je nespravedlivý, protože nezaručuje reprezentaci menšin – ať už např. národnostních, nebo názorových.
    2) Proto není schopen reagovat na změny, protože každý nový přístup nutně začíná jako menšinový.
    3) Většinový volební systém, kterým je systém dvou stran víceméně podmíněn, vede k tomu, že se každý volený zástupce stará (jen) o vlastní obvod. Dobře je to vidět na příkladu senátu, kde se senátoři chlubí tím, co udělali pro svůj obvod, bez ohledu na úlohu senátu zakotvenou v ústavě.

    V těžké konkurenci špatných vlád vynikají jednobarevné vlády (Zemanova, první Topolánkova, Rusnokova), které se chovaly jako plundrující vojska v dobyté zemi. A stačí se podívat na odbourávání demokracie jednobarevnými vládami v Maďarsku a Polsku. Něco takového máme chtít? To snad ne…

    • český maloměšťák napsal - dne 6.1.2016

      “…Problém je v tom, že významné postavení – dnes třetí největší – zaujímá “nesystémová” strana, se kterou (téměř) nikdo nechce vládnout…”

      Máte na mysli KSČM ?
      Proč by bývalý normalizační komunista nebo zástupce energetické lobby měli chtít ve svém čeledníku konkurenta ?
      KSČM je ale velmi systémovou stranou, nebýt jí, tak by nikdy nemohlo dojít k takovému roztříštění levice, aby si mafiaprivatizátoři mohli kdysi dělat prakticky to, co uznali za vhodné. Taková ODS by měla KSČM postavit pomník, nebo aspoň kapličku….či minimálně pojmenovat nějakou ulici, např. na ” Ulice neznámých příznivců tunelářů”.

    • petrph napsal - dne 7.1.2016

      Jen bych doplnil fakt proč to v Americe aspoň trochu funguje a u nás ne, i když je to obecně zńámá věc-ale asi ne pro paní Souček,
      Totiž vláda v USA není vybírána Kongresem (dle povolební většiny v něm) jako u nás z parlamentu, ale určuje jí prezident sám-a sám jí taky řídí v podobné funkci jako premiér u nás.. Tudíž nemůže dojít k tomu co u nás, že si vláda v Kongresu nechá odhlasovat co chce-tam musí řídit stát jen dle platných zákonů s mnoha omezením.
      Druhá věc je že i kongresmani jsou voleni za jednotlivé státy Unie, tudíž jím do kšeftů jejich partaje na federální úrovni často nic není a dost často od toho dokáží dát ruce i svoje hlasy pryč.

  2. český maloměšťák napsal - dne 6.1.2016

    Systém 2 stran je de facto systémem jedné strany – v prostředí prolezlém klientelismem, partajnictvím, bezbřehou loajalitou vůdcům….
    Ale chápu že například pro korporace je to výhodnější, přehlednější, operativnější nemusí si tolik lámat hlavu komu zaklepat na dvéééře a komu poslat esééémesku.
    Já osobně bych byl pro systém o nula stranách, jak tomu bylo v klasickém období radikální demokracie, ale to je jen sen, s plutokratickým prostředím kapitalismu manipulované souteže přišla taková míra konzervace nepohyblivosti dělby moci jak tomu bylo např. kdysi ve středověku v systému feudalisticko-klerikálním ( a v dobách předcivilizačních v šimpanzích tlupách). Tedy je to buď na revoluci (implicitně ji nedávno zmínili i jistí newyorští miliardáři – kteří horují pro vyšší progresivní zdanění, odvolávajíc se při tom na alternativu gilotin), nebo na generace vývoje v rámci mírného pokroku v mezích zákona. 🙂
    P.S. Je ale lidské chtít mít jen jednoho, s jedním se dycky domuvíte snáze než např. s pěti ( s jedním partnerem, s jednou milenkou, s jedním náboženským vůdce, s jedním politickým vůdcem , s jedním šéfem odboru na ministerstvu atd.). To je jasné.

  3. Johannes napsal - dne 6.1.2016

    Česko naopak potřebuje zrušit pětiprocentní uzavírací klausuli pro vstup do parlamentu, aby hlasy voličů malých stran nepropadaly proti jejich vůli ve prospěch velkých stran. Přirozenou hranicí tak bude “jedno křeslo”, tj. při počtu 200 poslanců 0,5 % hlasů, tak je to v Belgii a v Holandsku. Klausuli 5 % lze také považovat za protiústavní, protože Ústava ČR toto pětiprocentní omezení neobsahuje, pouze nižší právní norma, zákon o volbách.

    Dále by měl být zrušen zbytečný Senát, který nás stojí půl miliardy ročně, srovnatelné malé země Slovensko a Maďarsko žádné senáty nemají, spolkový stát Bavorsko senát také zrušil (referendem).

    Pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou volebními obvody samosprávné kraje. To by také mělo být zrušeno a volební obvod by měl být jeden – Česká republika, aby měl volič možnost vybírat kompletně ze všech kandidátů.

  4. Johannes napsal - dne 6.1.2016

    Magdalena Souček je vedoucí partnerka americké poradenské, daňové a auditorské společnosti EY v České republice a ve střední a jihovýchodní Evropě (dřívější název Ernst & Young, po skandálech změněn na EY – viz účetní podvody v ENRON) a prezidentka Americké obchodní komory v České republice.

    Že se představitelka Americké obchodní komory Magdalena Souček vyjadřuje o Česku “že je tu mnoho politických stran”, je přinejmenším varující.

  5. petrph napsal - dne 7.1.2016

    Ha ha ha,prý “kdyby tu byl systém dvou velkých stran, jako je například ve Spojených státech, byli bychom na tom lépe..”.
    No za prvé v USA mají zcela jiný ústavní systém (který se dolaďuje už 200 let) a v rámci něj řadu nezávislých institucí které si dokáží uhájit svůj vliv (i svou ochranu práv občanů) i proti partajním zájmům ve vládě.
    A za druhé, a je podstatná otázka, kteréže dvě “velké strany” u nás by to jako měly být. Když současnou druhou (podle výzkumů preferencí dokonce první) si vytvořil díky zaplacené reklamě pár měsíců před volbama a osobně řídí soukromý podnikatel ..Bylo by asi dost děsivé, kdyby se jen on a CSSD pak mohli střídat u moci ve státě