Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Aleš Rozehnal: Jak bojovat s českou chudobou

 -   - 

Chudoba Autor: www.geocaching.com

Ačkoli v České republice neexistuje extrémní bída, žije u nás pod hranicí chudoby téměř milion obyvatel. Nejde sice o číslo závratné, ale vzhledem k tomu, že kvalita společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o své nejbědnější příslušníky, kteří se do tohoto stavu nedostali vlastní vinou, měl by stát dělat vše pro snižování počtu lidí pod hranicí chudoby.


Příčinami chudoby jsou nemoci, nedostatek pracovních návyků, závislost na alkoholu a omamných látkách, nezaměstnanost a nedostatek vzdělání. Příčinou nezaměstnanosti je nedostatečná a nevyhovující kvalifikace nezaměstnaných, nedostatečná prostorová mobilita a flexibilita. Největší skupinu nezaměstnaných tvoří osoby se základním vzděláním či praktickou školou, se středním odborným vzděláním a osoby s úplným středním odborným vzděláním.

Trvale nižší nezaměstnanost vykazují osoby s úplným středním vzděláním, zejména absolventi gymnázií, osoby s vyšším odborným vzděláním a vysokoškoláci. Jak je tedy vidět, příčina chudoby a nezaměstnanosti je částečně stále táž, a to nedostatečná vzdělanost chudých a nezaměstnaných.

Oxbridge náš vzor?

Česká republika má systém univerzálního vzdělání, což znamená, že formálně je dostupné většině populace. Ze statistických údajů však vyplývá, že rozdílné příjmové sociální skupiny získávají kvalitativně naprosto odlišné vzdělání.

Terciální školský sektor je sice formálně otevřen velkému počtu studentů, ale vyprofilovaly se obory, fakulty nebo celé školy, které se staly elitními a které jsou ve skutečnosti přístupné pouze dětem z vysoko příjmových rodin.V České republice tak dochází k přetrvávání či dokonce prohlubování vzdělanostních nerovností, a to přesně podle sociální stratifikace společnosti, resp. formování třídní struktury české společnosti.

Studenti elitních vysokých škol pocházejí z rodin náležících k vyšším vzdělanostním skupinám a ke skupinám s vyšším sociálně ekonomickým statusem. K obdobnému jevu došlo i ve Velké Británii, kde dvě nejznámější elitní univerzity známé pod přezdívkou Oxbridge mají naprostou většinu studentů z rodin s vysokým společenským postavením a silným ekonomickým zázemím.

Rozhoduje vzdělání rodičů

Český systém středního vzdělávání obsahuje značnou nerovnováhu mezi nabídkovou a poptávkovou stranou, neboť existuje málo škol v požadované kvalitě v dostupné vzdálenosti od místa bydliště studenta. Rozdělení studentů do jednotlivých typů škol odpovídá jejich ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu statusu a v rámci studia nedochází k jejich diferenciaci.

Střední školy pouze reprodukují rozdíly, se kterými studenti na tyto školy vstupovali. Nematuritní odborné vzdělání není ani účinnou sociální sítí proti nezaměstnanosti, ani efektivní přípravou na další studium a na těchto oborech se kumulují studenti s nějakým typem handicapu (ekonomickým, sociálním nebo kulturním). Podle absolvované střední školy je tak více méně rozhodnuto, zda bude student pokračovat v dalším vzdělávání, a pokud ano, o jaký druh vysoké školy se bude jednat. Obdobná diferenciace se začíná objevovat už i u škol základních.

Úroveň vzdělání je mimo inteligenčně volních vlastností studenta ovlivněna sociálním statusem rodičů, vzděláním rodičů a typem rodiny, ze které pocházejí (děti pocházející z úplných rodin dosahují vyšší vzdělání než děti vyrůstající v neúplných rodinách). Sociální statut rodiny tedy není jedinou devizou, kterou si student do svého studia přináší.

Student z rodiny, v níž má otec akademické vzdělání a vykonává práci odpovídající tomuto vzdělání, přičemž matka nepracuje a stará se o domácnost, je na tom z hlediska studijních předpokladů lépe, než student z rodiny, v níž oba rodiče vykonávají dělnické profese, i když součet jejich příjmů je stejný, jako příjem zmíněného otce.

Samostatnou kapitolou jsou pak děti z učitelských rodin, které jsou často nízkopříjmové, ale děti z těchto rodin mají dobré studijní předpoklady, protože rodiče kladou vzdělání na vysokou příčku životních hodnot.

Chudí dál chudnou, bohatí…

Náš vzdělávací systém nemá žádné mechanismy, které by rozdíly v zázemí studentů zmírňovaly či kompenzovaly. To způsobuje nerovnost v přístupu ke vzdělání, sociální nespravedlivost a koneckonců nespravedlivou distribuci bohatství. Chudí jsou tak stále chudí či chudší a bohatí stále bohatí či bohatší.

Tato nespravedlnost je o to větší, že současné ekonomické a společenské elity získaly často své postavení v rámci komunistického totalitního režimu nebo díky dobré orientaci v něm. Student může ovlivnit své intelektuální a volní studijní předpoklady, ale nijak neovlivní, z jaké sociální třídy pochází.

Řešením by bylo přijetí preferenčního programu, který by zvýhodnil studenty, kteří se narodili do rodin s ekonomickou, sociální nebo kulturní nevýhodou. Cílem tohoto programu by mělo být nabídnout skutečnou rovnost příležitostí, kde se mohou rozvinout přirozené talenty do svého skutečného plného potenciálu. Tento systém by měl být zabudován do systému přijímání studentů ke studiu na všech typech škol, i když nejvíce je uplatnitelný na školách středních a vysokých.

Pokud dítě vykazuje velmi dobré výsledky přes různé překážky, které mu způsobily rodinné okolnosti, znamená to, že je velmi talentované nebo pilné. V takovém případě si zaslouží větší podporu, protože má zřejmě dlouhodobě velký potenciál. Navíc jeho skutečný potenciál mohl být potlačen nevýhodami, které nijak nezavinilo.

Pozitivní diskriminace dětí Tigera Woodse?

Musí se však jednat o systém, který je pochopitelný a transparentní. Bylo by zcela jistě záhodno podporovat dítě, které pochází z rodiny alkoholiků či dealerů drog, či z domácnosti, která nevlastní vůbec žádnou knihu, ale bylo by velmi obtížené takové informace veřejnou autoritou nějak věrohodně ověřit.

Preferenční systém by měl spočívat v tom, že k bodovým výsledkům vstupních znalostních testů by sociálně znevýhodněný student získal ještě určitý počet bodů odrážející míru jeho znevýhodnění. Jedná se tak o určitou formu pozitivní diskriminace, která se v České republice netěší přílišné oblibě.

Veřejnost pozitivní diskriminaci povětšinou spojuje s kvótami, jejichž zavádění je skutečně problematické a je otázkou, zda je ústavně konformní. Preferenční systém žádné kvóty nezavádí, ale pouze rozšiřuje paletu zkoumaných studijních předpokladů s tím, že nezohledňuje pouze intelektuální přednosti dítěte, ale i nezaviněnou zátěž, která mohla jeho přednosti upozadit.

S pozitivní diskriminací na základě třídního rozvrstvení příliš velké zkušenosti nejsou. Nicméně USA mají ve školském systému bohatou praxi pozitivní diskriminace na základě rasy. Uchazečům o studium je automaticky přiřazován určitý počet bodů, pokud se jedná o Afroameričany nebo Hispánce.

V tomto systému tedy získají preferenční body např. děti Tigera Woodse oproti dětem samoživitelky pracující jako zdravotní sestra v McAllenu v Texasu.

Systém pozitivní diskriminace na základě rasy není u nás aplikovatelný, protože se zde různé rasy nevyskytují. Mohla by být sice zavedena preference studentů romské národnosti, kteří navíc často pochází ze sociálně slabých rodin, ale toto zvýhodnění by naráželo na zásadní problém, a to sice na rozpoznávání, kdo je a kdo není Rom.

K romské národnosti se totiž hlásí relativně málo osob. Navíc je příslušnost k národnosti otázkou vlastního cítění a volby. Založit pozitivní diskriminaci pouze na cítění rodičů či dětí by pak mohlo být relativně snadno zneužitelné.

Klíč k určování potřebných

Systém tedy musí být založen na verifikovatelných informacích, jako je příjem rodičů, jejich vzdělání a jejich profese. Tyto faktory by měly být zkoumány v souvislosti s faktorem bohatství rodiny, kvality předchozího vzdělání dítěte, vlivu okolí na dítě a struktury rodiny.

Nabízí se otázka, jak ohodnotit profesi rodičů. Je zřejmé, že mezi profesemi je celá řada rozdílů. Existují zaměstnání v soukromém, veřejném či státním sektoru, zaměstnání založená na fyzické či duševní práci, profese vykonávané samostatně či jako závislé práce, profese s větší či menší společenskou důležitostí, profese vyžadující větší či menší talent či zkušenosti a podobně.

Z tohoto důvodu bylo vytvořeno několik žebříčků profesí, které vychází např. z vyžadovaného vzdělání a dosahovaných příjmů nebo ze stupně inteligence požadované pro danou profesi. Úroveň této profese rodičů je pak buď výhodou či naopak hendikepem dítěte v jeho studiu.

Bohatství rodičů musí být zkoumáno z toho důvodu, že existují zaměstnání rodičů se značně nerovnoměrně rozloženými příjmy, popř. může nastat případ, kdy si bohatí rodiče vezmou roční dovolenou, aby se mohli více věnovat sobě a svým dětem.

Stejně tak důležité je okolí, ve kterém dítě vyrůstá, jehož úroveň je nejlépe měřitelná podle počtu chudých domácností, které se nachází v okolí rodiny, v níž dítě vyrůstá. Struktura rodiny má pak význam pro vzdělanostní předpoklady dítěte z jednoho prostého důvodu, a to, že pokud je dítě vychováváno pouze jedním rodičem, má na něj rodič přesně polovinu času, než který mu může být věnován v úplné rodině.

Vytvářet podmínky, studium neulehčovat

Upřednostňování studentů na základě příslušnosti ke společenské třídě neodstraní sociální deficit zcela. Proto je nesmyslné vyžadovat, aby se na všech typech škol vyskytovali zástupci studentů ze všech společenských tříd. Některé přirozeně chytré děti z chudých rodin nenaplní svůj potenciál zcela, protože si osvojí hodnoty kultury chudoby, jako je orientace na přítomnost, neschopnost investic do budoucna, nízká pracovní morálka, podceňování vzdělání apod.

Stejně tak by tento systém nezajistil, aby i přirozeně chytré a motivované, ale rodinou nepřipravené dítě nakonec nerezignovalo nad náročností studia. Ulehčování studia hendikepovaným studenům totiž není v zájmu ani těchto studentů. Mělo by ale být v zájmu společnosti, pokusit se všem, a to i těm hendikepovaným dětem, vytvořit obdobné studijní příležitosti, což by bylo nejen spravedlivější, ale vedlo by to i ke zmenšení chudoby.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (11)
  1. Richter napsal - dne 2.1.2016

    Tak nevím. To, že děti rodičů vyšších tříd mají i více možností tu bylo je a bude snad i do nekonečna. Nahrazovat tento přirozený výběr nějakou jinou pozitivní selekcí je sice možné, leč odsouzené i tak k nezdaru.
    Je převelice smutné že jsou zde lidé s “Příčinami chudoby” leč je to nevyhnutelné a taky i pohledu vývoje i správné. Tito lidé ve většině případů nemají motivaci. A bez ní jim cokoli cpát, je k neprospěchu celé společnosti.

    Takže zase jeden sociálně inženýrký projekt snad i rázně ztroskotá.
    Chce-li se někdo stát špičkovým alkoholikem a zajistí si na tuto špičku prostředky vlastním přičiněním, nechme jej. Čím dříve bude ve špičkové formě, tím lépe pro jeho okolí a společnost vůbec.

  2. český maloměšťák napsal - dne 3.1.2016

    Skvělý rozbor. V aktualní realitě ale navržené receptury narazí na hurásluníčkářství – kdy domnělé elity hystericky vyžadují téměř bezbřehou podporu imigrantům , samozřejmě že tím odsouvají bokem problém domácí chudoby (a domácí nevzdělanosti /a jejího řešení/).
    Nicméně plně to odpovídá charakteru všech domnělých elit na celém světě, všechny tyto touží po tom, podporovat” svého Tiger Woodse”, tedy atraktivní postavu, postavu vyhraněnou, lehce identifikovatelnou, trochu exotickou,popularizovanou médií…prostě dodání davům postavy např. syrského lékaře, který v ČR uspěje, je mnohem přitažlivější, nežli konstatování, že se v některých regionech podařilo úspěšně řešit problém nového třídění , takřka osudového, jak poukazuje pan Rozehnal.
    Což je ve své podstatě ale i dost zrůdné – neb každým takovým odsáváním elit ze států jako je např. Syrie, je samozřejmě násobeno třídění lidí tamnější. Kdy je svým způsobem velmi komediální, když takovéto příklady dávají k dobru ti, kteří nenávidí Assada a o jeho režimu prohlašují, že je zločinný. Komediální tehdy, když takovýto syrský lékař vystudoval právě že v prostředí Assadova režimu. To je velmi komediálně tragické, když dotyčné domnělé zdejší elity vyrukují s takovýmto příkladem “úspěšného řešení” chudoby syrské.
    🙂

    • petrph napsal - dne 4.1.2016

      Jenom bych se chtěl zeptat-i když by to byl dotaz spíše na p.Rozehnala, které jsou prosím ty regiony (i po světě) kde se podařilo tímto zpúsobem úpěšně řešit problém nového třídění , takřka osudového, jak poukazuje pan Rozehnal?
      Jistě že-jak píše,se různé podobné formy preferencí v některých regionech používají, ale skutečně už se tím v některých z těch oblastí vyřešila chudoba?

      • český maloměšťák napsal - dne 6.1.2016

        Domnívám se že nikde.
        Ale stejně je tomu například i s opouštěním rodin otci, s náboženskou nesnášenlivostí, s šikanou v zaměstnání, s drobnou i závěžnější kriminalitou, s prostitucí atd. Tyto špatnosti se také nepovedlo nikde vyřešit.
        Pokud bych pak měl uvést nějaký vzor , kdy by se dalo tvrdit, že daný jev chodoby byl potlačen nejmasovějším způsobem v poměrně minimální době, tak bych vyzdvihl 😀 postavu Teng Siao Pchinga…tento malý muž učinil pro chudé tohoto světa mnohemkrát více než Duka s Graubnerem i Vlkem dohromady. Přičemž šlo o komunistu, aspoň tedy dle partajnické příslušnosti.
        A přesto budou Duka a spol. komunistům lát en bloc, všecky je hážou do stejného pytle , dokonce s nima ani nechtějí mluvit /najdou se ale výjimky, pan Hermann například ve vládě dokonce bývalého normalizačního komunistu je nucen poslouchat – minimálně co se týče financí…aktivně s ním spolupracuje , tento bývalý ředitel Ústavu pro zkoumání například normalizační totality/.

        Už je pozdě, na nějaké řešení. Už je to moc zakonzervované – ty návyky, jak třídit už josu tržní povahy, tedy stávají se výhodnými, pro ty, kteří mají moc a peníze.
        Ale psát o tom mmůžeme, za to nic nedáme.Sice ani nedostaneme, ale to už tak holt někdy bývá.

  3. SuP napsal - dne 3.1.2016

    Je dobré, jak statistické údaje, např. “….Trvale nižší nezaměstnanost vykazují osoby s úplným středním vzděláním, zejména absolventi gymnázií, osoby s vyšším odborným vzděláním a vysokoškoláci. …”

    dokážou deformovat úvahy. Z řečeného jakoby vyplývalo, že čím vyšší dosažené dokončené vzdělání, tím vyšší jistota zaměstnání.
    Nikdo se už nezabývá tím, zda pro dané pracovní pozice je požadovaný stupeň vzdělání vůbec potřebný, zda se nejedná jen o další skrytou formu “odložené nezaměstnanosti”, kdy studiem se odloží nástup do pracovního procesu o několik let. Nebo zda se nejedná o skrytou formu protekcionářství, kdy místa středoškoláků obsazují vysokoškoláci jen proto, že “mají vyšší kvalifikační předpoklady”? Přičemž v obou případech s nulovou praxí?

  4. petrph napsal - dne 4.1.2016

    Bohužel, tedy pan Rozehnal se dopustil poměrně hrubé logické chyby. Totiž – nevím proč, ale domnívá se že ony negativní sociální aspekty u studentů se projevují pouze – a to pouze při přijímacím řízení na školu (vyššího stupně)-ale jindy ne. Takže – když těm studentům při přijímačkách “pomůžeme” kádrováním, vše se vyřeší. Bohužel – nevyřeší, totiž ty problémy jsou mnohem komplexnější, to by bylo na samostatnou diskuzi.
    Nicméně bych upozornil, že návrh p.Rozehnala lze poměrně snadno namodelovat a tím verifikovat. A to ve dvou krocích.
    1. Stanovme si předem optimálně a zodpovědně – ale natvrdo, bez možnosti budoucích oprav onen poměr zvýhodňování při přijímacích řízení,jakož i ony žebříčky dle zmíněných sociálních aspektů,kolik bodů za co. Protože právě toto – a nic jiného je rozhodující. Musí totiž stále platit- za bodové výsledky vstupních znalostních /studijních testů hodně bodů, za “sociální profil” něco málo -právě tak aby zůstalo zajištěno že budou přednostně přijímáni skutečně stejně talentovaní ,chytří, studijně (či i vědecky,profesně ) motivovaní žáci/studenti-navíc tedy (naprosto nutné) již s dobrou průpravou ze školy nižšího stupně.
    2. A potom vezmeme data která jsou k dispozici na školách všech stupňů k dispozici za desítky let zpět- totiž údaje právě z přijímacích řízení kde jsou u všech přihlášených (přijatých i nepřijatých) jejich body z přijímacích zkoušek. A připočtěme k nim ony “sociální body” z bodu 1). Pokud je teorie p.Rozehnala správná, už tím by v tomto modelu měli ti sociálně slabší žáci ve větším počtu přeskočit ty jiné společensky- privilegované. Ale pokud ne, a ani těch pár bodů za “sociální profil” jim v tom nepomůže, pak je ta teorie špatná..Nestálo by toto za samostatný statistický výzkum,než spustíme další nezodpovědný školský experiment?

  5. bětka.báthory napsal - dne 4.1.2016

    Nějak mi to nesedí. Neznám schopného, pracovitého elektrikáře, automechanika, instalatéra, kuchaře, tesaře… který by trpěl nouzí nebo přijal “kulturu chudoby” jako způsob života pro sebe a svou rodinu. Přitom mají “jen” odborné SŠ vzdělání, mnozí bez maturity.

    Zato mnozí absolventi FSV, FHS a podobných “Sorbonn” mají maturitu, VŠ diplom a jsou rádi, když najdou práci v call centru nebo na recepci…

    • SuP napsal - dne 4.1.2016

      Na straně druhé je možné tento pokus posoudit jako “Způsob, jak si člověk, který netrpí nouzí, představuje, že by lidé trpící nouzí měli řešit svou chudobu” ….

    • petrph napsal - dne 4.1.2016

      Ale jo, já je znám.. Ony jsou prostě u nás lokality kde se ani ten schopný, pracovitý elektrikář, automechanik, instalatér, kuchař, tesař pořádně neuživí. Fabriky tam v širokém dalekém okolí zrušili, a drobným “podnikáním” pro místní kteří taky moc peněz nemají se moc neuživí..
      Jistě, řešením bude když se všichni schopní přestěhují do větších měst, a ty vesničky a městečka se nechají zpustnout..Ono už tak v řadě pohraničních lokalit vypadá,a doopravdy, doopravdy za to nemůže odsun sudetských Němců před 70 lety ale kupodivu současný primitivní kapitalismus a zpackaná privatizace…

      • český maloměšťák napsal - dne 6.1.2016

        No, to je těžké. Jakmile totiž přijmou ti, kdož o něčem významnějším rozhodují za své, že se mají chovat tak, aby to bylo výhodné pouze pro ně samé (protože pak to bude výhodné i pro ostatní), tak pak samozřejmě mají tendence troubit tyto panské rady například i na náměstích v Osoblaze, Javorníku či Vidnavě.
        Kde, jistě uznáte, jsou příležitosti k tomu adekvátním způsobem se postarat o sebe co nejvýhodněji, mnohem mnohem menší než například na nějakém ministerském odboru v Praze.
        Z toho jaou pak lidé ze zmíněných oblastí rozčarováni, někteří pak mylně sáhnou k drobným kráděžím…a kruh pověry se uzavírá. Velcí zloději pak chytají malé a poukazují na jejich neschopnost se postarat již jen toliko o sebe, neřkuli o rozvětvené Rodiny.
        😀
        Mnohé nevládky se sice snaží k věci přistupovat jinak, ale to je asi tak všecko co v dané věci dělají.:-D)))))))) (Před nedávnem jsem četl, že například jedna nevládka dokázala s ročním příjmem asi 20 milionů přitáhnout na odpolední doučovací hodiny celé dvě romské děti !!!! To dávám jako příklad, příklady táhnou.)

    • sasek napsal - dne 7.1.2016

      To je i má zkušenost. Schopný řemeslník se sice nahoní, ale na jeho životní úrovni je to znát. Pokud rozumně hospodaří a myslí na zadní kolečka (různé druhy spoření nebo investic), případně buduje rodinnou firmu, do které se vyplatí investovat, má on i jeho potomci vystaráno.