Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Aleš Rozehnal: Dělení kritiky na přípustnou a nepřípustnou je ukázka totalitního myšlení žalobců

 -   - 

Mlčení jehňátekZdroj: www.bontonfilm.cz

Česká advokátní komora vydala prohlášení, kterým se ohrazuje proti některým výrokům představitelů orgánů činných v trestním řízení spojujících advokáty s trestnou činností. Unie státních zástupců toto vyjádření označila za “hraničící s přípustnou veřejnou kritikou“.

Dle názoru státního zastupitelství je tedy kritiku možno rozdělit na přípustnou a nepřípustnou. Takové dělení je však v rozporu s Listinou základní práv a svobod a s pojetím svobody projevu tak, jak se v posledních stoletích vyvíjela.

Kritika soudruhu ano, ale konstruktivní!

Toto rozdělení kritiky uplatňoval komunistický režim, který umožňoval pouze kritiku přípustnou, směřující k upevnění totalitního režimu, která ale nesměla zpochybňovat jeho nedemokratické základy.

Přípustné tedy bylo kritizovat nedostatek toaletního papíru, ale nepřípustné bylo kritizovat systém socialistického vlastnictví a neexistenci trhu. Přípustné bylo kritizovat existenci málo aktivních členů komunistické strany, ale nepřípustné bylo kriticky poukazovat na věznění politických odpůrců režimu.

Svoboda slova je jedním ze základních znaků demokratické společnosti. Není aplikovatelná jen na informace a názory, které jsou příznivě přijímány a hodnoceny jako neútočné nebo neutrální, ale také takové které útočí, šokují nebo ruší. Takové jsou potřeby pluralismu, tolerance a svobodomyslnosti, bez kterých není demokratické společnosti.

Obhajoba “nepřiměřené kritiky”

Kritika je suma hodnotících úsudků a vždy vyjadřuje názor toho, kdo takové úsudky pronáší. Každá kritika má proto subjektivní povahu a nelze na ni používat měřítka pravdivosti či objektivní správnosti. Není tedy ani možné tvrdit, že nepravdivá či nesprávná kritika je nepřípustná, protože kritika tento rys ze své podstaty zcela postrádá.

Právo na svobodné vyjadřování svých názorů každému zaručují ústavní předpisy. Přiměřená kritika však neslouží k urážení či pomlouvání určité osoby, ale k jejímu zhodnocení, byť i subjektivnímu.

Kritika však může být i nepřiměřená. Z hlediska přiměřenosti kritiky je nutno zkoumat proporce mezi formálními vyjádřeními v ní obsaženými, tedy proporce prostředků kritiky a cíl kritiky, která je společensky aprobovatelným záměrem, kterého chce kritizující svým hodnocením dosáhnout.

Někdy je totiž k dosažení účelu kritiky, například k vzbuzení zájmu veřejnosti o určitý závažný společenský jev, namístě použití i relativně ostřejších výrazů, které by za jiných okolností, třeba v běžném rozhovoru, mohly být považovány až za urážlivé.

Požadavek, aby veškeré výrazy k označení konkrétních fenoménů či osoby měly umírněnou podobu, by ke škodě věci zbavoval kritiku určité emocionální nálože, která má začasté své opodstatnění.

Komu zvoní hrana

Kritika tedy může být přiměřená nebo nepřiměřená, ale rozlišovat kritiku na přípustnou a nepřípustnou vrací naši společnost od období totality. Veřejnost by se měla oprostit od škodolibé radosti, že se stát chová represivně vůči advokátům účtujícím si podle ní vysoké palmáre.

Je nasnadě, že vždy, když se oslabuje demokracie ve prospěch totality, snaží se státní moc umlčet ty hlasitější odpůrce, tedy ty, kteří jí znesnadňují omezování práv a svobod nejvíce. Po jejich eliminaci však přichází represe i na další části občanů. Není tedy na místě ptát se, komu zvoní hrana, protože zvoní nám všem.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (3)
  1. petrph napsal - dne 17.6.2015

    Mimochodem a co třeba rozdělit kritiku na pravdivou a nepravdivou?
    Škoda že pan doktor Rozehnal necitoval zajímavou větu z onoho prohlášení Unie státních zástupců :
    “Pokud Česká advokátní komora zdůrazňuje, že sama nevstupuje do konkrétních trestních kauz a nemá ani přístup do relevantních spisů, je s podivem, když jedním dechem dodává, že orgány činné v trestním řízení údajně nemají v konkrétní trestní věci dostatek podkladů pro zahájení trestního stíhání a porušují práva obviněného na spravedlivý proces.”
    Neboli,na jedné straně tedy ČAK v prohlášení obviňuje USZ že porušuje práva obviněného na spravedlivý proces-aniž k tomu má nějaké relevantní důkazy. A na druhé straně tedy USZ ve svém prohlášení a rovněž bez podkladů obviňuje ČAK že toto její prohlášení “hraničící s přípustnou veřejnou kritikou” .
    Toto prosím není o tom na čí straně je právo, to je spíš další známka toho v jak chatrném stavu, ignorujícím jakékoliv etické zábrany je náš právní systém. Asi tak nejblíže se tato mediální konverzace dá přirovat k oné známé pasáži z Černých baronů : “Von tě poslal na
    rajony, ty ho pošli do p** a budete si kvit”..

  2. český maloměšťák napsal - dne 17.6.2015

    Přípustné a přiměřené je to, z čeho tě vyseká advokát.
    V sumě se pak tomu říká ” právní stát”, vyjadřéno je to pak formulacemi v jazyku kompliců grázlů, zlodějů a vrahů.
    Už samotný název ” soudce” je zavádějící – což, zřejmě nechtě, potvrzuje i sám autor blogu, protože dle jeho logicko-etického přediva by soudce měl tkát z přiměřeného, ale to pak není snad už ani soudcem, ale jen kuchařem. Ale asi se mýlím, nějaký eticko-emociální rozměr usuzování na skutečnost autor blogu zmiňuje.

    Kritika by měla být rozšířením porozumění realitě.
    Místo soudců by pak měli zabrat soudní usuzovatelé, usuzovat by se mělo na základě vědy, ne na základě starověkých pouček, metodou hádáním z jater mršin vycpaných zlaťáky.
    Což by ale vedlo v dnešní realitě k ještě většímu zchudnutí širokých lidových vrtsev než jsme toho svědky aktualně, popřípadě k ” dobrovolnému” vzdání se práva na spravedlivý / a tak i velmi nákladný/ proces.

    Někdy mám pocit, že stát je spíše jen kořistí právníků, ale zatím je to jen taková domněnka, spočítané to nemám.

  3. Taoiseach napsal - dne 17.6.2015

    Nepřípustná zajisté není kritika, ale nepřípustný je NÁTLAK. Nátlak vedený formou mediální kampaně, která má ZASTRAŠIT orgány činné v trestním řízení, aby nestíhaly případná PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ jedné skupiny subjektů – advokátů. Pokud ovšem advokát poruší zákon, musí za to být stíhán jako kdokoli jiný.

    A neberte si laskavě do úst občany. Pokud bude nectný advokát postaven před soud – mně hrana rozhodně nezvoní.