Facebook Lubomíra Zaorálka,

Aleš Rozehnal: Alarmující Zaorálkův defétismus

Napsal/a Aleš Rozehnal 14. ledna 2016

Podle ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka by obnovení vnitřních hranic států Schengenu nerozbilo pouze Evropskou unii, ale i NATO. V textu pro HlídacíPes.org s jeho argumentací polemizuje právník Aleš Rozehnal.

Členské státy by podle něj nemohly plnit své závazky vůči alianci a nemohou si prý dovolit vojenskou ostrahu hranic, protože mnohé z nich se jako členové NATO zavázaly posílat vojáky do aliančních jednotek. Uvedl dále, že pokud bychom poslali vojáky chránit vnitřní hranice, tak nebudeme schopni plnit povinnosti v alianci a celá smlouva o NATO by se stala chimérou.

Instituce nade vše?

Je alarmující slyšet takový defétismus k základním úlohám státu z úst důležitého člena vlády. Státní území je jedním ze základních prvků státu a bez něj by nebyl myslitelná existence státu. Státní území pak ohraničuje státní hranice. Pokud stát není schopen chránit svoji státní území ostrahou hranic, je to neklamný znak jeho nefunkčnosti a v konečném důsledku brzkého zániku. Navíc slova ministra zahraničních věcí odporují historické realitě.

Česká republika je členskou zemí NATO od roku 1999 a do Evropské unie vstoupila v roce 2004. Naproti tomu do schengenského prostoru se Česká republika plně zapojila až koncem roku 2007. Skoro devět let musela tedy Česká republika, ale i další země plnit své závazky plynoucí z členství z NATO za současného chránění svých hranic. Obdobně to pak platí pro členství v Evropské unii. Je také nutno uvést, že schengenský prostor začal plně fungovat až v březnu 1995, tedy dávno poté, co již existovaly jak NATO, tak Evropská unie.

Slova ministra zahraničních věcí vycházejí z předpokladu, že instituce a instituty jsou důležitější než zájmy, z důvodu kterých byly vytvořeny. Pokud se realita nebo zájmy změní, nemají se podle této představy měnit instituce, ale zájmy, popř. má být vyvinuta snaha změnit realitu.

Hranice se střežit musí. Schengenské, nebo české…

Myšlenka pohybu osob uvnitř Schengenského prostoru, ve kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států, aniž by musely projít hraniční kontrolou, je samozřejmě velmi dobrá, avšak za předpokladu ochrany vnějších hranic tohoto prostoru. Pokud smluvní strany Schengenské dohody tuto ochranu nejsou schopny zajistit, je nutno tuto dohodu modifikovat či při nejhorší variantě pozastavit či zrušit.


 Čtěte též:

Ostnaté dráty? Maďarsko má povinnost bránit schengenské hranice

Společná evropská pohraniční stráž: Jak a proč bránit schengenské hranice


Pro Českou republiku není esenciální nutností to, aby její občané mohli bez kontroly překračovat hranice smluvních států, ale ochrana vlastního území již takovou nutností je. Pokud objektivně neexistují prostředky na zajištění obojího, je nutno zvolit takové řešení, které ochrání primární české zájmy. Stejně tak je větší prioritou členství České republiky v NATO, které s otázkou ochrany našeho státního území úzce souvisí, nežli účast v Schengenské dohodě za předpokladu absence ochrany vnější hranice.

Lidmi vytvořené mezinárodně právní instituty a instituce musí být flexibilní a odrážet lidské a státní zájmy a nikoli naopak. Neexistuje nic takového jako dějinná nutnost či bezalternativnost směřování našeho státu. Neexistuje také nutnost, aby se každé evropské iniciativy účastnily všechny státy Evropské unie.

Dobře počítat zisky a ztráty

Každý stát má jiné zájmy a na základě těchto zájmů se může spojovat či naopak nespojovat s ostatními. Samotná Úmluva k provedení schengenské dohody navíc s případnými změnami počítá a upravuje mechanismus jejich přijetí.

Stejně tak má alternativu Evropská unie. Životním zájmem České republiky je účast v jakési evropské zóně volného obchodu, ale při účasti na dalších projektech je nutno pečlivě porovnávat zisky a ztráty z ní plynoucí. Ziskem pak není instituce nebo institut samotný, byť je sebesympatičtější, jako např. společná evropská měna, ale benefit, který České republice přináší.

7 komentářů

  1. petrph napsal:

    Nějak se zapomíná že základním úkolem NATO – a proto do něj vstupovala většina států, měla být právě společná obrana jejich hranic. Tudíž současná situace, kdy podstatná část aktivních jednotek těchto států je umístěna na misích NATO kdesi na druhém konci světa, aby se tam pokoušela násilnou cestou o export demokracie,zatímco hranice jejich států jsou nyní ohroženy, protože přes ně proudí statisíce nelegálních migrantů, tak taková situace je absurdní sama o sobě.
    Skutečně bych nechtěl být deféstistický, ale pak je nutné se zeptat co by se stalo kdyby skutečně došlo k vojenskému napadení (nějakého východního malého) státu NATO- a k jeho obraně bylo nutné stáhnout vojenské jednotky z těchto misí. A západní velmoci (zejména USA) by se musely rozhodovat, co je pro ně- z hlediska jejich globálních zájmů důležitější bránit a udržet. Litvu nebo Sýrii, Slovensko nebo Afghánistán, Česko nebo Irák??? Neradostné úvahy zejména pro nás

  2. český maloměšťák napsal:

    Maličkým částečným řešením by byla podpora dovozu zboží a služeb ze zemí, které generují migranty (tím nemám na mysli např. USA, ale dotčené země). Včetně například podpory vzniku pracovních míst v takovémto tržním segmentu, jak zde, tak i tam.
    Antagonismy, respektive extrémy vyplynuvši např. z Washingtonského konsenzu lze podle mého řešit i v rámci jeho opravy. Těžko můžete na jedné straně požadovat, aby tamní trhy a tamní socioekonomický stav absorbovaly výsledky zdějších stavů a nijak tém nebyly zasaženy jejich struktury, neboli levná kvazirajčata ze Španěl vytlačí ta tradiční – a tak i drahá. Neboli nelze vyvážet de facto nespravedlnost (nerovnost technologická či kapitálová , její využívání ve prospěch silnějšího) a očekávat reakci jinou, než je její reexport – to přeci každý mohl vidět na příkladu Číny.
    Oni nevymysleli teorii a praxi volného pohybu zboží, služeb a osob, to je opět náš výmysl. Oni toho jen hodlají využít po svém, tak, jak jim to umožňuje tamní stav tržní a socioekonomický.
    Plus ty války, of course, ale ty zbraně mají vesměs zase odtud – to jsou opět naše kšefty, když už to tak zjednodušuji (protže stejně vše dopadne na daňové poplatníky, zatím Homo sapiens sapiens neumí vyvodit odpovědnost skutečně odpovědných osob a skupin osob…tedy proto ono “ my“).
    Buď skončí éra nesmyslných dotací a přijde éra potřebných dotací…anebo se v tom prostě uplácáme, bude to několikrát dražší a k ničemu to stejně nepovede. Někdy je nejlevnější rozdávat, pokud se rozdává moudře.

  3. český maloměšťák napsal:

    Ono vůbec se svět “ trápí“ paradoxním způsobem (v rozdílech různých jeho částí) , když vememe například nynější nízké ceny ropy.
    Taková Nigerie (nejen Nigerie, situace v Alžírsku prý je téměř předkatastrofická) má potíže s klesajícími cenami ropy takového charakteru, že to možná vyžene další kvanta lidí – asi i směrem do Evropy. Potíže ale mají i v některých státech USA, protože klesají marže i zisky, jsou ohrožena pracovní místa. Potíže má Rusko, kdy opravdu extremní pokles cen, dlouhodobý, může nakonec vyvolat i ruské emigrantské tsunami (a tak i ukrajinské). ČR spíše tento stav vyhovuje , i Německu – ovšem v globalizovaném prostředí je otazné zda takovéto zdánlivé přínosy nejsou jen falešným dočasným zdáním, protože v ideji volného pohybu služebm zboží, kapitálu a osob je obsažen i volný pohyb infekce nemocí – které někdy právě že tento volný pohyb může způsobit. A kdy se pak Čech či Němec diví, jak to že jim – vítězícím, působí obrovské potíže poražení ?!??

    Je to další paradox. Kapitalismus, coby systém nejracinálněji rozdělující a využívající zdroje může vést k takovému stavu, kdy cena energie klesne k nule – což by mělo být přeci požehnáním…a ejhle – ukáže se, že to může být velkým prokletím.

    A tak se opět čeká na novou “ rovnováhu“, věřme že jí nebude dosaženo za cenu velkých ztrát na životech a zdraví osob, taktéž za cenu zchudnutí velkých skupin osob, již tak balancujících se svou ekonomickou bilancí někde dosti nízko. Když už Homo sapiens sapiens rezignuje na to, aby tu rovnováhu ustanovil sám, v rámci určitého záměru směřujícího ke konkretnímu cíli.
    Víra prý posiluje.

  4. Taoiseach napsal:

    Aleš Rozehnal opět v čele českých nacionalistů.

    „Neexistuje také nutnost, aby se každé evropské iniciativy účastnily všechny státy Evropské unie.“
    Schengen dva je sice „jenom“ dohoda, nicméně řádně ratifikovaná, platná a bez výhrad závazná pro 22 členských států EU a čtyři další země. Nejedná se tedy o žádnou „iniciativu“, které by se ČR nemusela účastnit.

    „Stejně tak má alternativu Evropská unie.“
    ČR je členem EU na základě (byť konzultativního) referenda (a to včetně závazku přijmout jednotnou měnu). Smlouvy nejsou trhací kalendář. Měnit se můžou jenom se souhlasem (a řádnou ratifikací) všech smluvních stran. Jednostranné vypovězení by potom bylo velmi frivolní a bez referenda také aktem svévole.

    • Václav napsal:

      pane Tao to je vskutku úsměvný argument, že se v EU dodržují smlouvy (nejsou trhací kalendář) – vezměme například tvrdým jádrem EU denodenně porušovanou Dublinskou úmluvu, která má eliminovat jev zvaný „asylum shopping“, kdy řízení o žádosti cizince je vedeno současně nebo postupně několika členskými státy, do kterých se cizinec účelově přemísťuje, a současně předejít situaci označované jako „refugee in orbit“, kdy se naopak žádný stát nepokládá za příslušný k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, neboť aplikuje princip třetí bezpečné země na členské státy Evropské unie, ve kterých žadatel o mezinárodní ochranu pobýval před příchodem do státu, který nyní žádost hodnotí nebo dále článek 140(1) Smlouvy o fungování Evropské Unie, o kterém se však nebudu zevrubněji rozepisovat, protože je jeho obsah všeobecně znám ( e.g. Maastrichská kriteria). Pan Rozehnal s jistou nadsázkou patřící ke stylu hlídacíhopsa popisuje neradostný rozklad stávající podoby řízení EU, který nás svými negativními důsledky dříve nebo později také dostihne i přes prázdnotou zející detenční zařízení MV.

      • Taoiseach napsal:

        Především smlouvy (o kterým mluvím) mají vyšší právní sílu, už proto, že upravují zásadnější věci než úmluvy nebo sekundární legislativa. Příkladem je jednotná měna.
        Dále, pokud i někdo něco porušuje – je třeba přitom zjistit, která a čí porušení jsou nejzávažnější – není to důvod k tomu, aby všichni porušovali všechno.
        Netuším, co má znamenat „současná podoba řízení EU“. Rozhodovací proces je daný právě smlouvami. Rozhodování v osmadvaceti je pomalé, protože pro některé je kompromis sprosté slovo. Ale tak to bylo už ve dvanácti, takže nic nového, nic se zásadně nezměnilo.

  5. Petys napsal:

    Užívat slova jako „alarmující“ nebo „defétismus“ v souvislosti s tím že tu máme asi 300 otrhaných ubohých uprchlíků je až směšné.
    Bít statečně na poplach v této situaci připomíná ono pověstné stahování kalhot ve vzdálenosti kilometr před brodem.
    Ani celá Evropa, kde je milion uprchlíků není nijak ohrožena, Evropanů neskonale bohatších, mocnějších je 480 milionů. Už dnes v Evropě žije asi 30 milionů muslimů, proboha co se v Česku pořád tak veledůležitě řeší.
    A terorismus? Ten byl v Evropě už dávno předtím přece.
    Ta česká sebeprezentace coby ochránců Evropy je směšná, my jsme nikdy nebránili ani sami sebe. Křičíme a jsme ve světě nejviditelnější jen když jde o h…o.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies