Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Aktivisté na radnicích aneb Matěj Hollan a spol. pět měsíců poté

 -   - 

10547722_1520829684826924_7050662224021896372_oFacebook Žít Brno

Komunální politiku za posledních 25 let ovládly politické strany. Spolu s „politickými podnikateli“ za tu dobu vytvořili důmyslné penězovody tunelující obecní rozpočty. Mnohdy si ani nedávali práci s tím, aby to příliš maskovali. Žádný div, že občané začali hledat alternativu – malá hnutí či strany vedená občanskými aktivisty.

V mnoha městech a obcích proto po podzimních komunálních volbách přišly zajímavé změny. Lidé svými hlasy dostali na radnice hnutí, která mohou změnit atmosféru k lepšímu, která mění zavedené manýry politiků velkých stran a jež slibují výrazně větší vstřícnost k voličům.

Suverénní jízdy

Mezi jednotlivými hnutími však vede výrazná dělící čára. První kategorii samu pro sebe představuje hnutí ANO, jež zatím na komunální úrovni čerpá popularitu z osoby vicepremiéra Andreje Babiše. Pozornost zasluhuje druhý typ hnutí. Ta, která naopak vznikají občanskou cestou „zezdola“.

„Tato hnutí vyrůstají z místní občanské společnosti a reagují na bezprostřední chování zastupitelstva v daném městě. U hnutí zrozeného z občanské společnosti je volba racionální v tom smyslu, že lidé, kteří reprezentují dané hnutí, jsou veřejně známé osobnosti a voliči vědí, co od nich čekat,“ vysvětlil pro MfD vedoucí katedry filozofie a politologie na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa.

Volební úspěchy slavili bojovníci proti hazardu (Matěj Hollan a Svatopluk Bartík ze sdružení Brnění a politického hnutí Žít Brno), protikorupční aktivisté (Jan Korytář, zakladatel občanského sdružení Čmelák a kandidát politického uskupení Změna pro Liberec), organizátoři referend proti megalomanským sídlům radnic (Jan Čižinský ze sdružení nezávislých kandidátů PRAHA 7 SOBĚ, Olga Richterová z občanského sdružení Zaostřeno na 10), občané vystupující proti změnám územního plánu (Renata Chmelová z koalice občanských sdružení Trojmezí), dlouholetí občanští aktivisté (Štěpán Rattay ze sdružení Oživení, dnes místostarosta ve Svatém Janu pod Skalou) a mnozí další.

Každý z výše zmíněných lidí se do komunální politiky pustil po předchozím úspěšném občanském angažmá, které se jim „vrátilo“ právě v podobě často skvělých volebních zisků. Na druhou stranu – jejich aktivity nebyly dosavadním vedením obcí rozhodně příjemné. Některým aktivistům to po volbách jejich soupeři spočítali a poslali je i přes velmi dobré výsledky do opozičních lavic.

Jinde ale aktivisté dosáhli tak jasného vítězství, že jejich protivníci byli bez šance. Takový je případ Jana Čižinského s hnutím PRAHA 7 SOBĚ. Ten se mohl stát starostou i bez uzavření koalice, přesto zvolil spolupráci s druhým v pořadí – Koalicí PRO 7. Absolutní vítězství v Brně-středu (starosta Martin Landa) a třetí místo ve volbách do brněnského zastupitelstva (zástupce starosty Matěj Hollan) dokázalo v povolebních jednáních zase zúročit i původně recesistické hnutí Žít Brno.

Trable Jana Korytáře

Dlouholetá kritika radnice naopak zkomplikovala situaci vítězi voleb Janu Korytářovi, lídrovi hnutí Změna pro Liberec. Ten vyhrál na severu Čech komunální volby už podruhé, primátorem byl ale jen pár měsíců na přelomu let 2010 a 2011. Pak se na spolupráci dohodla většina ostatních. Loni na podzim to bylo podobné. Korytář jako vítěz voleb sice dostal šanci koalici dojednat, jenže nenašel žádné spojence, a to ani mezi blízkými Starosty pro Liberecký kraj.

„Měli jsme možnost s nimi uzavřít koalici, která by měla těsnou většinu. Jenže po zkušenostech s jejich radikálními politickými postupy jsme do toho nechtěli jít. Názorově s nimi souhlasím, ale s jejich metodami ne. Politika nejde dělat aktivisticky,“ vysvětloval po volbách pro Hospodářské noviny Michal Hron, lídr Starostů pro Liberecký kraj, kteří skončili druzí, proč dali přednost široké koalici za účasti ČSSD, jež se v minulosti zkompromitovala řadou skandálů svých představitelů.

Nakonec Jan Korytář obratným manévrováním dohodl spolupráci s libereckým ANO. I tak ale musel na místo starosty zapomenout a působí „jen“ jako náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace.

„Myslím, že u zavedených politických stran je trochu problém, že nejsou připraveny předávat správu věcí veřejných těm, kteří vyhrají volby, pakliže jsou z aktivistického prostředí,” říká otevřeně náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický. Ten jako člen Strany zelených v barvách Žižkov (nejen) sobě vyhrál komunální volby v Praze 3, přesto nakonec on a jeho kolegové z kandidátky skončili v opozici.

Nezdařený pokus Svinenského zvonu

Špatné zkušenosti s tradičními stranami z roku 2010 mělo i kandidující hnutí Svinenský zvon. Lídr František Švepeš proto pro podzimní volby sáhl k netradičnímu řešení – původní jednu kandidátku nakonec rozdělil na čtyři, aby zvýšil šanci nasbírat díky volebnímu přepočtu víc mandátů.

Kromě Svinenského zvonu aktivisté sestavili i kandidátky Výzva!, Změna pro Trhové Sviny a Dokážeme to! „Vůbec se nám nelíbí, že tu je vláda ODS s různými klony a KSČM. Bylo by dobře, aby se na radnici dostali konečně lidé, kteří by byli konstruktivní a kreativní,“ vysvětloval postup Švepeš před volbami serveru Echo24.cz.

Unikátní volební taktika ale přinesla zklamání. Zatímco v roce 2010 Svinenský zvon místní volby vyhrál, nasbíral 26 procent hlasů a sedm mandátu z celkových 23, loňský výsledek byl horší. Svinenský zvon získal jen necelých 16 procent hlasů a čtyři křesla v zastupitelstvu.

A naklonované kandidátky z původního Svinenského zvonu? Výzva! získala 3,18 procenta hlasů, Změna pro Trhové Sviny 3,07 procenta a Dokážeme to! 2,8 procenta. Mandát si nepřipsaly jediný, mateřskému hnutí ale „odsály“ až devět procent hlasů. S nimi mohlo obsadit v zastupitelstvu křesel výrazně víc.

Podraz na Praze 10

Jak moc se přátelé starých obecních pořádků brání změnám se ukázalo po posledních volbách i v Praze 10 nechvalně proslavené „politickým podnikatelem“ Tomášem Hrdličkou. Po říjnových volbách a prvních týdnech vyjednávání to vypadalo, že stotisícovou Prahu 10 čekají změny: voliči zde dali nejvíc hlasů hnutí ANO před dalším novým politickým uskupením, koalicí Vlasta, a dosud opoziční TOP 09. Společně by tyto formace ve čtyřicetičlenném zastupitelstvu získaly pohodlnou většinu 25 křesel.

To si alespoň mysleli lidé z koalice Vlasta a TOP 09. „V dobré víře jsem poctivě připravovala vzájemnou dohodu, která by odrážela skutečný výsledek voleb i priority jednotlivých stran, a která by zároveň uměla řešit sporné body dojednávané koalice. Podle zásady solidnosti a na rozdíl od hnutí ANO 2011 jsem vůbec nejednala paralelně s jinými partnery,“ rekapituluje po měsících Renata Chmelová z koalice Vlasta, která se do politiky dostala přes angažmá v Koalici občanských spolků Trojmezí.

Jenže proti politickým nováčkům stála protřelá lídryně hnutí ANO, až do jara 2014 místostarostka za ČSSD Radmila Kleslová. Ta nakonec radnici Prahy 10 ovládla se stranami dosavadní koalice: svojí bývalou domovskou ČSSD, Stranou zelených a Nezávislými pro Prahu 10 (bývalí členové ODS). Nově vzniklá koalice je formálně menšinová, dohromady má jen 19 mandátů, podporují ji však ODS a KSČM. I Kleslová připouští, že koalice může počítat s „tichou podporu” občanských demokratů, jejichž napojení na údajného kmotra Tomáše Hrdličku kritizoval její stranický šéf Andrej Babiš. Příznačně jen do chvíle, než se jeho pražská „pravá ruka“ o tyto lidi opřela.

Nevzdáme to!

Příklad z Prahy 10 jasně ukazuje na výše popsaný rozdíl mezi nově nastupujícími hnutími. Na jedné straně centrálně řízený projekt Andreje Babiše ANO, na straně druhé z místního občanského angažmá vyrůstající lokální iniciativy, jejichž lídři se rozhodli pro vstup do praktické politiky.

„Vstupu do politiky rozhodně nelituji. Rozhodla jsem se po zralé úvaze, že tak mohu více zatřást zatuchlými poměry u nás na Praze 10. Dlouho jsem byla přesvědčená, že z občanské roviny se dá něco s rozumnými politiky domluvit, ale poznala jsem, že i to má svoje meze a já se chtěla posunout dále. Uvědomovala jsem si, že již není cesty zpět a moje rozhodnutí bylo silně podpořeno faktem, že občanská společnost na Praze 10 začala žít a já tak po sobě nezanechávám prázdné místo,“ říká rozhodně Renata Chmelová a dodává: „Jsem teď součástí důsledné opozice a mám již reálné výsledky, že i takto můžu měnit věci k lepšímu“.

Psáno pro Motejl, čtvrtletník Fondu Otakara Motejla.

O tématu bude diskutováno i na konferenci Otevírejme radnice II. HlídacíPes.org je mediálním partnerem konference.


O autorovi

Autorem článku je Ondřej Neumann

Komentáře

(1) komentář
  1. J.Němec napsal - dne 12.3.2015

    Lidé by měli volit strany a hlavně do nich vstupovat. Aktivisti přicházejí a odcházejí. Stát nestojí na hracích automatech nebo dětském hřišti. Pan Holan je asi hodný člověk ale politiku dělají i lidé jako je rozvědčice Kleslová z hnutí ANO a to je jiný kalibr. Pokud si na tyto lidi pan Holan troufá, tak před ním smekám. Ale v Brně asi komunistické rozvědčice nevládnu.

    a